Historie Maďarska

Video
Hranice Maďarska zhruba odpovídají Velké maďarské nížině (panonské pánvi) ve střední Evropě. V době železné se nacházelo na křižovatce mezi kulturními sférami keltských kmenů (jako Scordisci, Boii a Veneti), dalmatských kmenů (jako jsou Dalmatae, Histri a Liburni) a germánských kmenů (např. Lugii, Gepidové a Markomani).
Název „Pannonian“ pochází z Pannonie, provincie Římské říše. Pouze západní část území (tzv. Zadunají) moderního Maďarska tvořila součást Panonie. Římská kontrola se zhroutila s hunskými invazemi v letech 370–410 a Pannonie byla součástí Ostrogótského království během pozdního 5. až středního 6. století, po němž následoval Avarský kaganát (6. až 9. století). Maďaři se zmocnili Karpatské kotliny předem naplánovaným způsobem s dlouhým stěhováním v letech 862–895.
Křesťanské království Maďarska bylo založeno v roce 1000 za krále svatého Štěpána, kterému po tři staletí vládla dynastie Arpádů. V období vrcholného středověku se království rozšířilo na pobřeží Jaderského moře a vstoupilo do personální unie s Chorvatskem za vlády krále Colomana v roce 1102. V roce 1241 za vlády krále Bély IV bylo Maďarsko napadeno Mongoly pod Batu Khanem. Převaha Maďarů byla rozhodně poražena v bitvě u Mohi mongolskou armádou . Při této invazi bylo zmasakrováno více než 500 000 Maďarů a celé království lehlo popelem. Otcovská linie vládnoucí dynastie Árpádů skončila v roce 1301 a všichni následující uherští králové (s výjimkou krále Matyáše Korvína) byli příbuznými potomky dynastie Árpádů. Maďarsko neslo tíhu osmanských válek v Evropě během 15. století. Vrchol tohoto boje nastal za vlády Matyáše Korvína (r. 1458–1490). Osmansko-uherské války skončily významnou ztrátou území a rozdělením království po bitvě u Moháče v roce 1526.
Obrana proti osmanské expanzi se přesunula do habsburského Rakouska a zbytek uherského království se dostal pod nadvládu habsburských císařů. Ztracené území bylo po skončení Velké turecké války znovu získáno a celé Uhersko se tak stalo součástí habsburské monarchie. Po nacionalistických povstáních v roce 1848 povýšil rakousko-uherský kompromis z roku 1867 postavení Maďarska vytvořením společné monarchie. Území seskupené pod habsburským Archiregnum Hungaricum bylo mnohem větší než moderní Maďarsko, po chorvatsko-maďarském vyrovnání z roku 1868, které vyřešilo politický status království Chorvatsko-Slavonie v zemích koruny svatého Štěpána.
Po první světové válce prosadily ústřední mocnosti rozpuštění habsburské monarchie. Smlouvy Saint-Germain-en-Laye a Trianon oddělily asi 72 % území Maďarského království, které bylo postoupeno Československu, Rumunskému království, Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, První rakouské republice, Druhá polská republika aItalské království. Poté byla vyhlášena krátkodobá lidová republika. Po něm následovalo obnovené Uherské království, ale řídil ho regent Miklós Horthy. Oficiálně zastupoval maďarskou monarchii Karla IV., apoštolského krále Maďarska, který byl držen v zajetí během svých posledních měsíců v opatství Tihany. V letech 1938 až 1941 Maďarsko získalo zpět část svých ztracených území. Během druhé světové války se Maďarsko dostalo pod německou okupaci v roce 1944, poté pod sovětskou okupaci až do konce války. Po druhé světové válce byla v současných hranicích Maďarska založena Druhá maďarská republika jako socialistická lidová republika, která trvala od roku 1949 do konce komunismu v Maďarsku v roce 1989. Třetí Maďarská republika byla založena podle pozměněné verze ústavy z roku 1949, s novou ústavou přijatou v roce 2011. Maďarsko vstoupilo do Evropské unie v roce 2004.