Historie Maďarska Časová osa

poznámky pod čarou

Reference


Historie Maďarska
History of Hungary ©HistoryMaps

3000 BCE - 2024

Historie Maďarska



Hranice Maďarska zhruba odpovídají Velké maďarské nížině (panonské pánvi) ve střední Evropě.V době železné se nacházelo na křižovatce mezi kulturními sférami keltských kmenů (jako Scordisci, Boii a Veneti), dalmatských kmenů (jako jsou Dalmatae, Histri a Liburni) a germánských kmenů (např. Lugii, Gepidové a Markomani).Název „Pannonian“ pochází z Pannonie, provincie Římské říše.Pouze západní část území (tzv. Zadunají) moderního Maďarska tvořila součást Panonie.Římská kontrola se zhroutila s hunskými invazemi v letech 370–410 a Pannonie byla součástí Ostrogótského království během pozdního 5. až středního 6. století, po němž následoval Avarský kaganát (6. až 9. století).Maďaři se zmocnili Karpatské kotliny předem naplánovaným způsobem, s dlouhým stěhováním v letech 862–895.Křesťanské království Maďarska bylo založeno v roce 1000 za krále svatého Štěpána, kterému po tři staletí vládla dynastie Arpádů.V období vrcholného středověku se království rozšířilo na pobřeží Jaderského moře a vstoupilo do personální unie s Chorvatskem za vlády krále Colomana v roce 1102. V roce 1241 za vlády krále Bély IV bylo Maďarsko napadeno Mongoly pod Batu Khanem.Převaha Maďarů byla rozhodně poražena v bitvě u Mohi mongolskou armádou .Při této invazi bylo zmasakrováno více než 500 000 Maďarů a celé království lehlo popelem.Otcovská linie vládnoucí dynastie Árpádů skončila v roce 1301 a všichni následující uherští králové (s výjimkou krále Matyáše Korvína) byli příbuznými potomky dynastie Árpádů.Maďarsko neslo tíhu osmanských válek v Evropě v 15. století.Vrchol tohoto boje nastal za vlády Matyáše Korvína (r. 1458–1490).Osmansko-uherské války skončily významnou ztrátou území a rozdělením království po bitvě u Moháče v roce 1526.Obrana proti osmanské expanzi se přesunula do habsburského Rakouska a zbytek uherského království se dostal pod nadvládu habsburských císařů.Ztracené území bylo po skončení Velké turecké války znovu získáno a celé Uhersko se tak stalo součástí habsburské monarchie.Po nacionalistických povstáních v roce 1848 povýšil rakousko-uherský kompromis z roku 1867 postavení Maďarska vytvořením společné monarchie.Území seskupené pod habsburským Archiregnum Hungaricum bylo mnohem větší než moderní Maďarsko, po chorvatsko-maďarském vyrovnání z roku 1868, které vyřešilo politický status království Chorvatsko-Slavonie v zemích koruny svatého Štěpána.Po první světové válce prosadily ústřední mocnosti rozpuštění habsburské monarchie.Smlouvy Saint-Germain-en-Laye a Trianon oddělily asi 72 % území Maďarského království, které bylo postoupeno Československu, Rumunskému království, Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, První rakouské republice, Druhá polská republika aItalské království.Poté byla vyhlášena krátkodobá lidová republika.Po něm následovalo obnovené Uherské království, ale řídil ho regent Miklós Horthy.Oficiálně zastupoval maďarskou monarchii Karla IV., apoštolského krále Maďarska, který byl držen v zajetí během svých posledních měsíců v opatství Tihany.V letech 1938 až 1941 Maďarsko získalo zpět část svých ztracených území.Během druhé světové války se Maďarsko dostalo pod německou okupaci v roce 1944, poté pod sovětskou okupaci až do konce války.Po druhé světové válce byla v současných hranicích Maďarska založena Druhá maďarská republika jako socialistická lidová republika, která trvala od roku 1949 do konce komunismu v Maďarsku v roce 1989. Třetí Maďarská republika byla založena podle pozměněné verze ústavy z roku 1949, s novou ústavou přijatou v roce 2011. Maďarsko vstoupilo do Evropské unie v roce 2004.
Bronzová doba Maďarska
Evropa doby bronzové ©Anonymous
3600 BCE Jan 1

Bronzová doba Maďarska

Vučedol, Vukovar, Croatia
Během doby mědi a bronzu byly tři významné skupiny bádenské, makóské a otomanské (neplést s osmanskými Turky) kultury.Hlavním zlepšením bylo samozřejmě zpracování kovů, ale bádenská kultura přinesla také kremaci a dokonce i dálkový obchod se vzdálenými oblastmi, jako je Baltské moře nebo Írán .Turbulentní změny během pozdní doby bronzové způsobily konec původní, relativně vyspělé civilizaci a na začátku doby železné došlo k masové imigraci indoevropských nomádů, o nichž se věřilo, že mají starověký íránský původ.
Doba železná v Maďarsku
Halštatská kultura ©Angus McBride
700 BCE Jan 1

Doba železná v Maďarsku

Ópusztaszer, Pannonian Basin,
V Karpatské kotlině začala doba železná kolem roku 800 př. n. l., kdy se na území přistěhovalo nové obyvatelstvo a zmocnilo se bývalých populačních center opevněných zemními pracemi.Nová populace se mohla skládat ze starověkých íránských kmenů, které se oddělily od federace kmenů žijících pod suverenitou Cimmerians.[1] Byli to jezdečtí kočovníci a tvořili lid kultury Mezőcsát, který používal nástroje a zbraně vyrobené ze železa.Svou vládu rozšířili na území dnešní Velké maďarské nížiny a východní části Zadunajska.[2]Kolem roku 750 př. n. l. lidé halštatské kultury postupně obsadili západní části Zadunajska, ale přežilo i dřívější obyvatelstvo tohoto území, a tak obě archeologické kultury existovaly po staletí společně.Lidé halštatské kultury převzali bývalá lidová opevnění (např. ve Velem, Celldömölk, Tihany), ale vybudovali i nová opevněná zemními pracemi (např. v Šoproni).Šlechta byla pohřbívána v komorových hrobkách zasypaných zeminou.Některá z jejich osad umístěných podél Jantarové stezky se vyvinula v obchodní centra.[1]
Sigynnae
Skythové ©Angus McBride
500 BCE Jan 1

Sigynnae

Transylvania, Romania
Mezi 550 a 500 BCE, noví lidé se usadili podél řeky Tisa a v Transylvánii .Jejich přistěhovalectví mohlo souviset buď s vojenskými taženími perského krále Dareia I. (522 př. n. l. – 486 př. n. l.) na Balkánském poloostrově nebo s boji mezi Cimmerians a Skythy.Ti lidé, kteří se usadili v Transylvánii a v Banátu, mohou být ztotožňováni s Agathyrsi (pravděpodobně starověký thrácký kmen, jehož přítomnost na území zaznamenal Hérodotos);zatímco ti, kteří žili na území dnešní Velké maďarské nížiny, mohou být ztotožňováni se Sigynnae.Nové obyvatelstvo zavedlo v Karpatské kotlině používání hrnčířského kruhu a udržovalo úzké obchodní kontakty se sousedními národy.[1]
Keltové
Keltské kmeny ©Angus McBride
370 BCE Jan 1

Keltové

Rába
Ve 4. století př. n. l. se keltské kmeny přistěhovaly do území kolem řeky Rába a porazily Ilyrský lid, který tam žil, ale Ilyrům se podařilo asimilovat Kelty, kteří přijali jejich jazyk.[2] Kolem roku 300 př. n. l. vedli úspěšnou válku proti Skythům.Tyto národy časem splynuly.V 90. a 280. letech př. n. l. keltští lidé, kteří se stěhovali na Balkánský poloostrov, prošli Transdanubií, ale některé kmeny se na tomto území usadily.[3] Po roce 279 př. n. l. se Scordisci (keltský kmen), který byl poražen u Delf, usadil na soutoku řek Sávy a Dunaje a rozšířil svou vládu na jižní části Zadunajska.[3] Přibližně v té době ovládali severní části Zadunajska Taurisci (také keltský kmen) a do roku 230 př. n. l. Keltové (lid laténské kultury) postupně obsadili celé území Velké maďarské nížiny. .[3] V letech 150 až 100 př. n. l. se do Karpatské kotliny vystěhoval nový keltský kmen Bójů, kteří obsadili severní a severovýchodní část území (především území dnešního Slovenska).[3] Jižní Zadunajsko ovládal nejmocnější keltský kmen Scordisci, kterým z východu vzdorovali Dákové.[4] Dákové byli ovládáni Kelty a nemohli se zapojit do politiky až do 1. století př. n. l., kdy kmeny sjednotil Burebista.[5] Dacia si podmanila Scordisci, Taurisci a Boii, nicméně Burebista krátce poté zemřel a centralizovaná moc se zhroutila.[4]
Římské pravidlo
Římské legie v bitvě v dáckých válkách. ©Angus McBride
20 Jan 1 - 271

Římské pravidlo

Ópusztaszer, Pannonian Basin,
Římané zahájili své vojenské nájezdy v Karpatské kotlině v roce 156 př. n. l., když zaútočili na Scordisci žijící v Zadunajsku.V roce 119 př. n. l. vytáhli proti Siscii (dnes Sisak v Chorvatsku) a posílili svou vládu nad budoucí provincií Illyricum jižně od Karpatské kotliny.V roce 88 př. n. l. Římané porazili Scordisci, jejichž vláda byla zahnána zpět do východní části Syrmie, zatímco Pannonci se přestěhovali do severních částí Zadunajska.[1] Období mezi lety 15 př. n. l. a 9. n. l. bylo charakterizováno nepřetržitými povstáními Pannonů proti vznikající mocnosti Římské říše.Římská říše si na tomto území podmanila Panony, Dáky , Kelty a další národy.Území západně od Dunaje bylo dobyto římskou říší mezi 35 a 9 př. n. l. a stalo se provincií římské říše pod názvem Panonia.Nejvýchodnější části dnešního Maďarska byly později (106 n. l.) organizovány jako římská provincie Dacie (trvání až do roku 271).Území mezi Dunajem a Tisou bylo osídleno sarmatskými Iazyges mezi 1. a 4. stoletím n. l. nebo ještě dříve (nejstarší pozůstatky byly datovány do roku 80 př. n. l.).Římský císař Trajan oficiálně povolil Iazygům, aby se tam usadili jako společníci.Zbývající území bylo v thráckých (dáckých) rukou.Kromě toho se na horní Tise usadili ve 2. polovině 2. století n. l. Vandalové.Čtyři století římské vlády vytvořila vyspělou a vzkvétající civilizaci.V tomto období bylo založeno mnoho významných měst dnešního Maďarska, např. Aquincum (Budapešť), Sopianae (Pécs), Arrabona (Győr), Solva (Esztergom), Savaria (Szombathely) a Scarbantia (Šopron).Křesťanství se v Panonii rozšířilo ve 4. století, kdy se stalo oficiálním náboženstvím říše.
Období stěhování národů v Maďarsku
Hunská říše byla multietnická konfederace stepních kmenů. ©Angus McBride
375 Jan 1

Období stěhování národů v Maďarsku

Ópusztaszer, Pannonian Basin,
Po dlouhém období bezpečné římské nadvlády byla od 20. let 30. let Panonie opět v časté válce s východogermánskými a sarmatskými národy na severu a východě.Vandalové i Gótové pochodovali provincií a způsobili obrovskou zkázu.[6] Po rozdělení Římské říše zůstala Panonie pod nadvládou Západořímské říše, i když okres Sirmium byl ve skutečnosti spíše ve sféře vlivu Východu.Jak latinské obyvatelstvo provincie prchalo před nepřetržitými barbarskými nájezdy [7] , začaly se na pokraji Dunaje objevovat hunské skupiny.V roce 375 n. l. začali kočovní Hunové napadat Evropu z východních stepí, čímž podnítili velký věk stěhování národů.V roce 380 pronikli Hunové do dnešního Maďarska a zůstali důležitým činitelem v regionu až do 5. století.Panonské provincie trpěly od roku 379 obdobím stěhování národů, osídlení spojence Goth-Alan-Hun způsobilo opakované vážné krize a devastace, současníci jej popisovali jako stav obležení, Panonie se stala invazním koridorem jak na severu, tak v r. jih.Útěk a emigrace Římanů začala po dvou těžkých desetiletích v roce 401, což také způsobilo recesi ve světském a církevním životě.Od roku 410 se nad Panonií postupně rozšiřovala nad Panonií nadvláda Hunů, nakonec římská říše ratifikovala odstoupení Panonie smlouvou v roce 433. Útěk a emigrace Římanů z Panonie pokračovala bez přerušení až do vpádu Avarů.Hunové, využívající odchodu Gótů, Kvádů a spol., vytvořili roku 423 významnou říši se sídlem v Uhrách.V roce 453 dosáhli vrcholu své expanze pod vedením známého dobyvatele Attily Huna.Říše se zhroutila v roce 455, kdy byli Hunové poraženi sousedními germánskými kmeny (jako Kvádi, Gepidi a Sciri).
Ostrogóti a Gepidové
Hun a gotický válečník. ©Angus McBride
453 Jan 1

Ostrogóti a Gepidové

Ópusztaszer, Pannonian Basin,
Hunové, využívající odchodu Gótů, Kvádů a spol., vytvořili roku 423 významnou říši se sídlem v Uhrách.V roce 453 dosáhli vrcholu své expanze pod vedením známého dobyvatele Attily Huna.Říše se zhroutila v roce 455, kdy byli Hunové poraženi sousedními germánskými kmeny (jako Kvádi, Gepidi a Sciri).Gepidi (žijící na východ od horního toku Tisy od roku 260 n. l.) se pak v roce 455 přestěhovali do východní Karpatské kotliny. Zanikli v roce 567, kdy byli poraženi Langobardy a Avary.Germánští Ostrogóti obývali Panonii se souhlasem Říma v letech 456 až 471.
Langobardi
Lombardští válečníci, severní Itálie, 8. století n. l. ©Angus McBride
530 Jan 1 - 568

Langobardi

Ópusztaszer, Pannonian Basin,
První Slované přišli do regionu, téměř jistě ze severu, brzy po odchodu Ostrogótů (471 n. l.) spolu s Langobardy a Herulidy.Kolem roku 530 se v Panonii usadili germánští Langobardi.Museli bojovat proti Gepidům a Slovanům.Od počátku 6. století se v regionu postupně zmocňovali Langobardi a nakonec dosáhli Sirmia, současného hlavního města Gepidského království.[8] Po sérii válek zahrnujících Byzantinci posledně jmenovaní podlehli invazi nomádských panonských Avarů vedených Khaganem Bayanem I. Kvůli strachu z mocných Avarů také Langobardi v roce 568 odešli do Itálie. celá pánev přešla pod nadvládu Avarského kaganátu.
Panonští Avaři
Avarští a Bulharští válečníci, východní Evropa, 8. století n. l. ©Angus McBride
567 Jan 1 - 822

Panonští Avaři

Ópusztaszer, Pannonian Basin,
Kočovní Avaři přišli z Asie v 60. letech 5. století, zcela zničili Gepidy na východě, zahnali Langobardy na západě a podmanili si Slovany, částečně je asimilovali.Avaři založili velkou říši, stejně jako Hunové před desetiletími.Po vládě germánských národů následovala téměř dvě a půl století dlouhá nomádská vláda.Avarský kagan ovládal obrovské množství území od Vídně po řeku Don a často vedl válku proti Byzantincům, Němcům a Italům.Panonští Avaři a další čerstvě příchozí stepní národy ve své konfederaci, jako Kutrigurové, se promíchali se slovanskými a germánskými prvky a Sarmaty zcela pohltili.Avaři také svrhli poddané národy a hráli důležitou roli ve slovanských migracích na Balkán.[9] 7. století přineslo do avarské společnosti vážnou krizi.Po neúspěšném pokusu o dobytí Konstantinopole v roce 626 povstaly poddané národy proti jejich nadvládě, přičemž mnozí jako Onogurové na východě [10] a Slované Samo na západě se odtrhli.[11] Vznik První bulharské říše vzdálil Byzantskou říši od Avarského kaganátu, a tak se jejím novým hlavním rivalem stala expandující Franská říše.[10] Tato říše byla zničena kolem roku 800 útoky Franků a Bulharů, a především vnitřními spory, avšak avarské obyvatelstvo zůstalo početné až do příchodu Árpádových Maďarů.Od roku 800 byla celá oblast Panonské pánve pod kontrolou dvou mocností (Východní Francie a První bulharské říše).Kolem roku 800 se severovýchodní Maďarsko stalo součástí slovanského knížectví Nitra, které se pak roku 833 stalo součástí Velké Moravy.
Franské pravidlo
Střet Avarů s karolinským Frankem začátkem 9. století. ©Angus McBride
800 Jan 1

Franské pravidlo

Pannonian Basin, Hungary
Po roce 800 bylo jihovýchodní Maďarsko dobyto Bulharskem.Bulhaři postrádali sílu založit účinnou kontrolu nad Transylvánií .[12] Západní Maďarsko (Pannonie) bylo přítokem Franků .V rámci expanzivní politiky Východofranského království se nemohly rozvinout rudimentární slovanské politické celky, kromě jednoho, Moravského knížectví, které bylo schopno expandovat do dnešního západního Slovenska.[13] V roce 839 bylo v jihozápadním Maďarsku (pod Frankovou suverenitou) založeno slovanské Balatonské knížectví.Panonie zůstala pod franskou kontrolou až do maďarského dobytí.[14] Přestože Avaři ubyli, pokračovali v osídlení Karpatské kotliny.Nejvýznamnějším kmenem se však stali rychle přibývající Slované [15] , kteří na území vstupovali převážně z jihu.[16]
895 - 1301
Založení a raný středověkornament
Maďarské dobytí Karpatské kotliny
Maďarské dobytí Karpatské kotliny ©Image Attribution forthcoming. Image belongs to the respective owner(s).
895 Jan 1 - 1000

Maďarské dobytí Karpatské kotliny

Pannonian Basin, Hungary
Před příchodem Maďarů spolu tři raně středověké mocnosti, První bulharská říše , Východní Francie a Morava, bojovaly o kontrolu nad Karpatskou pánví.Občas najímali jako vojáky maďarské jezdce.Maďaři, kteří žili v pontských stepích východně od Karpat, proto věděli, co se stane jejich domovinou, až začne jejich dobývání.Maďarské dobývání začalo v kontextu „pozdního nebo „malého“ stěhování národů.Maďaři se zmocnili Karpatské kotliny předem naplánovaným způsobem s dlouhým stěhováním v letech 862–895.Vlastní dobývání začalo od roku 894, kdy začaly ozbrojené konflikty s Bulhary a Moravany po žádostech o pomoc franského krále Arnulfa a byzantského císaře Lva VI .[17] Během okupace měli Maďaři řídké osídlení a nesetkali se s žádnými dobře zavedenými státy nebo efektivní kontrolou nad žádnou říší v rovině.Povodí se jim podařilo rychle ovládnout, [18] porazili První bulharské carství, rozbili Moravské knížectví a do roku 900 zde pevně založili svůj stát [19] . [20] Archeologické nálezy naznačují, že se usadili v zemích poblíž tou dobou Sava a Nyitra.[21] Maďaři posílili svou kontrolu nad Karpatskou kotlinou porážkou bavorské armády v bitvě u Brezalauspurcu 4. července 907. V letech 899 až 955 zahájili sérii tažení do západní Evropy a v letech 943 až 955 se zaměřili také na Byzantskou říši. 971. Vojenská síla národa umožnila Maďarům vést úspěšná divoká tažení až na území moderního Španělska.Postupně se však v kotlině usadili a kolem roku 1000 založili křesťanskou monarchii, Uherské království.
Od nomádů k zemědělcům
From Nomads to Agriculturists ©Image Attribution forthcoming. Image belongs to the respective owner(s).
960 Jan 1

Od nomádů k zemědělcům

Székesfehérvár, Hungary
Během 8. až 10. století n. l. začali Maďaři, kteří si zpočátku udržovali polokočovný životní styl charakterizovaný přesídlováním, přecházet k usedlé zemědělské společnosti.Tato změna byla způsobena ekonomickými potřebami, jako je nedostatečná pastva pro kočování a neschopnost dále migrovat.V důsledku toho se Maďaři, splývající s místním slovanským a jiným obyvatelstvem, stali homogennějšími a začali vyvíjet opevněná centra, která se později vyvinula v okresní centra.V průběhu 10. století se formoval i maďarský vesnický systém.Významné reformy v mocenské struktuře vznikajícího uherského státu iniciovali velkoknížata Fajsz a Taksony.Byli první, kdo pozval křesťanské misionáře a založil pevnosti, což znamenalo posun k organizovanější a usedlejší společnosti.Zejména Taksony přesunul centrum maďarského knížectví z Horní Tisy do nových míst v Székesfehérvár a Ostřihom, znovu zavedl tradiční vojenskou službu, aktualizoval armádní výzbroj a zorganizoval rozsáhlé přesídlení Maďarů, což dále upevnilo transformaci z řadového náčelníka. do státní společnosti.
Christianizace Maďarů
Christianizace Maďarů ©Wenzel Tornøe
973 Jan 1

Christianizace Maďarů

Hungary
Na konci 10. století našeho letopočtu začal vznikající maďarský stát, který se nachází na hranici křesťanstva, přijímat křesťanství díky vlivu německých katolických misionářů z východní Francie.Mezi 945 a 963, klíčoví vůdci maďarského knížectví, konkrétně gyula a horka, konvertovali ke křesťanství .Významný milník v christianizaci Maďarska nastal v roce 973, kdy byl pokřtěn Géza I. a jeho domácnost, čímž byl nastolen formální mír s císařem Svaté říše římské Otou I. I přes svůj křest si Géza I. zachoval mnoho pohanských přesvědčení a praktik, což je odraz jeho výchovy. jeho pohanským otcem Taksonym.Založení prvního maďarského benediktinského kláštera knížetem Gézou v roce 996 znamenalo další upevnění křesťanství v Maďarsku.Za Gézovy vlády se Maďarsko definitivně posunulo od kočovné společnosti k usedlému křesťanskému království, což byla transformace podtržená účastí Maďarska v bitvě u Lechfeldu, ke které došlo krátce před Gézovou vládou v roce 955.
Uherské království
Rytíři 13. století ©Angus McBride
1000 Jan 1 - 1301

Uherské království

Hungary
Uherské království vzniklo ve střední Evropě, když byl roku 1000 nebo 1001 korunován králem Štěpán I., velkokníže Maďarů. Posílil ústřední autoritu a donutil své poddané přijmout křesťanství.Přestože všechny písemné prameny zdůrazňují pouze roli, kterou v tomto procesu sehráli němečtí a italští rytíři a duchovní, významná část maďarské slovní zásoby pro zemědělství, náboženství a státní záležitosti byla převzata ze slovanských jazyků.Občanské války a pohanská povstání spolu s pokusy císařů Svaté říše římské rozšířit svou autoritu nad Maďarskem ohrozily novou monarchii.Monarchie se stabilizovala za vlády Ladislava I. (1077–1095) a Colomana (1095–1116).Tito vládci obsadili Chorvatsko a Dalmácii s podporou části místního obyvatelstva.Obě říše si zachovaly své autonomní postavení.Následníci Ladislava a Colomana – zejména Béla II. (1131–1141), Béla III. (1176–1196), Ondřej II. (1205–1235) a Béla IV. (1235–1270) – pokračovali v této politice expanze směrem na Balkánský poloostrov a země na východ od Karpat, čímž se jejich království proměnilo v jednu z hlavních mocností středověké Evropy.Maďarsko bohaté na neobdělávanou půdu, naleziště stříbra, zlata a soli se stalo oblíbeným cílem především německých, italských a francouzských kolonistů.Tito přistěhovalci byli většinou rolníci, kteří se usadili ve vesnicích, ale někteří byli řemeslníci a obchodníci, kteří založili většinu měst království.Jejich příchod hrál klíčovou roli při utváření městského životního stylu, zvyků a kultury ve středověkém Maďarsku.Poloha království na křižovatce mezinárodních obchodních cest podporovala soužití několika kultur.Románské, gotické a renesanční stavby a latinsky psaná literární díla dokazují převážně římskokatolický charakter kultury;ale existovaly také ortodoxní a dokonce i nekřesťanské komunity etnických menšin.Latina byla jazykem legislativy, administrativy a soudnictví, ale „jazykový pluralismus“ přispěl k přežití mnoha jazyků, včetně velkého množství slovanských dialektů.
Mongolská invaze
Mongolové porazili křesťanské rytíře v bitvě u Liegnitz, 124. ©Angus McBride
1241 Jan 1 - 1238

Mongolská invaze

Hungary
V letech 1241–1242 utrpělo království velkou ránu v důsledku mongolské invaze do Evropy.Poté, co bylo Maďarsko v roce 1241 napadeno Mongoly, byla maďarská armáda katastrofálně poražena v bitvě u Mohi.Král Béla IV uprchl z bojiště a poté ze země poté, co ho Mongolové pronásledovali až k jejím hranicím.Než Mongolové ustoupili, velká část obyvatelstva (20–50 %) zemřela.[22] V rovinách bylo zničeno 50 až 80 % osad.[23] Útoku mohly odolat pouze hrady, silně opevněná města a opatství, protože Mongolové neměli čas na dlouhé obléhání – jejich cílem bylo co nejdříve se přesunout na západ.Obléhací stroje ačínští a perští ženisté, kteří je obsluhovali pro Mongoly, byly ponechány v dobytých zemích Kyjevské Rusi.[24] Devastace způsobená mongolskými nájezdy později vedla k pozvání osadníků z jiných částí Evropy, zejména z Německa.Během tažení Mongolů proti Kyjevské Rusi bylo asi 40 000 Kumánů, příslušníků kočovného kmene pohanských Kipčaků, zahnáno na západ od Karpat.[25] Tam se Kumánci obrátili na krále Bélu IV.[26] Íránský lid Jassic přišel do Maďarska spolu s Kumánci poté, co byli poraženi Mongoly.Kumáni tvořili ve druhé polovině 13. století snad až 7–8 % populace Maďarska.[27] Během staletí byli plně asimilováni do maďarského obyvatelstva a jejich jazyk zmizel, ale svou identitu a regionální autonomii si zachovali až do roku 1876. [28]V důsledku mongolských invazí nařídil král Béla stavbu stovek kamenných hradů a opevnění, které měly pomoci bránit se případné druhé mongolské invazi.Mongolové se skutečně vrátili do Uher v roce 1286, ale zastavily je nově postavené systémy kamenných hradů a nová vojenská taktika zahrnující vyšší podíl těžce ozbrojených rytířů.Invazní mongolská síla byla u Pešti poražena královskou armádou krále Ladislava IV.Pozdější invaze byly také obratně odraženy.Hrady postavené Bélou IV se ukázaly být velmi užitečné v pozdější době v dlouhém boji proti Osmanské říši .Náklady na jejich stavbu však zadlužily uherského krále u velkých feudálních pánů, takže královská moc, kterou získal Béla IV. poté, co jeho otec Ondřej II. výrazně oslabil, byla opět rozptýlena mezi nižší šlechtu.
Poslední Árpádové
Maďarský Béla IV ©Image Attribution forthcoming. Image belongs to the respective owner(s).
1242 Jan 1 - 1299

Poslední Árpádové

Hungary
Po stažení Mongolů opustil Béla IV svou politiku obnovy bývalých korunních zemí.[29] Místo toho udělil svým příznivcům velké majetky a vyzval je, aby stavěli hrady z kamene a malty.[30] Inicioval novou kolonizační vlnu, která vyústila v příchod řady Němců, Moravanů, Poláků a Rumunů.[31] Král znovu pozval Kumánce a usadil je v rovinách podél Dunaje a Tisy.[32] Zdá se, že ve stejné době se v království usadila skupina Alanů, předků lidu Jassic.[33]Objevily se nové vesnice, skládající se z dřevěných domů postavených vedle sebe na stejných pozemcích.[34] Zmizely chatrče a byly postaveny nové venkovské domy skládající se z obývacího pokoje, kuchyně a spíže.[35] Nejpokročilejší zemědělské techniky, včetně asymetrických těžkých pluhů, [36] se také rozšířily po celém království.Vnitřní migrace rovněž přispěla k rozvoji nových domén vznikajících v bývalých královských zemích.Noví statkáři udělili příchozím na jejich panství osobní svobodu a výhodnější finanční podmínky, což umožnilo zlepšit své postavení i rolníkům, kteří se rozhodli nestěhovat.[37] Béla IV udělil privilegia více než tuctu měst, včetně Nagyszombatu (Trnava, Slovensko) a Pešti.[38]Když byl v roce 1290 zavražděn Ladislav IV., prohlásil Svatý stolec království za uprázdněné léno.[39] Ačkoli Řím udělil království synovi své sestry Karlu Martelovi, korunnímu princi Neapolského království, většina uherských pánů zvolila Ondřeje, vnuka Ondřeje II. a syna knížete s pochybnou legitimitou.[40] Smrtí Ondřeje III. vymřela mužská linie rodu Árpádů a začalo období anarchie.[41]
1301 - 1526
Éra cizích dynastií a expanzeornament
Interregnum
Interregnum ©Angus McBride
1301 Jan 1 00:01 - 1323

Interregnum

Hungary
Smrt Ondřeje III. vytvořila příležitost pro asi tucet pánů nebo „oligarchů“, kteří do té doby dosáhli faktické nezávislosti na panovníkovi, aby posílili svou autonomii.[42] Získali všechny královské hrady v řadě žup, kde byl každý povinen buď jejich nadvládu přijmout, nebo odejít.V Chorvatsku se situace pro korunu stala ještě horší, protože místokrál Paul Šubić a rodina Babonićů dosáhli faktické nezávislosti, přičemž Paul Šubić dokonce razil svou vlastní minci a byl současnými chorvatskými historiky nazýván „nekorunovaným králem Chorvatů“.Po zprávě o smrti Ondřeje III. místokrál Šubić pozval Karla z Anjou, zesnulého syna Karla Martela, aby si nárokoval trůn, který spěchal do Ostřihomi, kde byl korunován králem.[43] Většina světských pánů se však postavila proti jeho vládě a navrhla trůn jmenovce českého krále Václava II.Papežský legát v roce 1310 přesvědčil všechny pány, aby přijali vládu Karla z Anjou, ale většina území zůstala mimo královskou kontrolu.[44] Za pomoci prelátů a rostoucího počtu nižších šlechticů zahájil Karel I. sérii výprav proti velkým pánům.Využil nedostatku jednoty mezi nimi a porazil je jednoho po druhém.[45] První vítězství získal v bitvě u Rozgony (dnešní Rozhanovce na Slovensku) v roce 1312. [46]
Angevins
Angevins ©Angus McBride
1323 Jan 1 - 1380

Angevins

Hungary
Karel I. zavedl ve 20. letech 14. století centralizovanou mocenskou strukturu.S prohlášením, že „jeho slova mají sílu zákona“, už sněm nikdy nesvolal.[47] Karel I. reformoval systém královských příjmů a monopolů.Například uvalil „třicátou“ (daň ze zboží převáděného přes hranice království) [48] a zmocnil vlastníky půdy, aby si ponechali jednu třetinu příjmů z dolů otevřených na jejich statcích.[49] Nové doly produkovaly kolem 2 250 kilogramů (4 960 lb) zlata a 9 000 kilogramů (20 000 lb) stříbra ročně, což tvořilo více než 30 procent světové produkce až do dobytí Ameriky Španělskem v 90. letech 14. století.[48] ​​Karel I. také nařídil ražbu stájových zlatých mincí podle vzoru florentského florénu.[50] Jeho zákaz obchodování s neraženým zlatem způsobil nedostatek na evropském trhu, který trval až do jeho smrti v roce 1342. [51]Louis já, kdo byl dědic presumptive k Casimir III Polska pomáhal Polákům několikrát proti Litvě a Golden horda .[52] Podél jižních hranic přinutil Ludvík I. Benátčany, aby se v roce 1358 stáhli z Dalmácie [53] a přinutil řadu místních vládců (včetně Tvrtka I. z Bosny a Lazara ze Srbska), aby přijali jeho suverenitu.Náboženský fanatismus je jedním z hlavních prvků vlády Ludvíka I.[54] Pokusil se, bez úspěchu, konvertovat mnoho ze svých pravoslavných poddaných ke katolicismu násilím.[55] Kolem roku 1360 vyhnal Židy, ale roku 1367 jim umožnil návrat [. 56]
Zikmundova křížová výprava
Sigismund's Crusade ©Angus McBride
1382 Jan 1 - 1437

Zikmundova křížová výprava

Hungary
V roce 1390 Stefan Lazarević ze Srbska přijal suverenitu osmanského sultána, takže expanze Osmanské říše dosáhla jižních hranic Maďarska.[57] Zikmund se rozhodl zorganizovat křížovou výpravu proti Osmanům.[58] Shromáždila se velká armáda sestávající převážně z francouzských rytířů, ale křižáci byli poraženi v bitvě u Nicopolis v roce 1396. [59]Osmané obsadili pevnost Golubac v roce 1427 a začali pravidelně drancovat sousední země.[60] Severní oblasti království (dnešní Slovensko) byly od roku 1428 téměř každoročně drancovány českými husity. [61] Husitské myšlenky se však šířily v jižních župách, především mezi měšťany Szerémségu.Husitští kazatelé také jako první přeložili Bibli do maďarštiny.Všichni husité však byli koncem 30. let 14. století buď popraveni, nebo vyhnáni ze Szerémségu.[62]
Věk Hunyadi
Age of Hunyadi ©Angus McBride
1437 Jan 1 - 1486

Věk Hunyadi

Hungary
Koncem roku 1437 stavové zvolili Alberta V. Rakouského za uherského krále.Zemřel na úplavici při neúspěšné vojenské operaci proti Osmanské říši v roce 1439. Přestože Albertova vdova Alžběta Lucemburská porodila posmrtného syna Ladislava V., většina šlechticů dávala přednost panovníkovi schopnému boje.Korunu nabídli polskému Władysławovi III.Jak Ladislav, tak Władysław byli korunováni, což způsobilo občanskou válku.John Hunyadi byl přední maďarská vojenská a politická osobnost ve střední a jihovýchodní Evropě během 15. století.Władysław jmenoval Hunyadiho (spolu se svým blízkým přítelem Nicholasem Újlakim) velením jižní obrany v roce 1441. Hunyadi podnikl několik nájezdů proti Osmanům.Během jeho „dlouhého tažení“ v letech 1443-1444 maďarské síly pronikly až do Sofie v rámci Osmanské říše.Svatý stolec zorganizoval novou křížovou výpravu, ale Osmané zničili křesťanské síly v bitvě u Varny v roce 1444, během níž byl zabit Władysław.Shromáždění šlechtici zvolili v roce 1458 králem syna Jana Hunyadiho, Matyáše Hunyadiho. Král Matyáš zavedl dalekosáhlé fiskální a vojenské reformy.Zvýšené královské příjmy umožnily Matyášovi zřídit a udržovat stálou armádu.Jeho „Černá armáda“ složená převážně z českých, německých a maďarských žoldáků byla jednou z prvních profesionálních vojenských sil v Evropě.[63] Matyáš posílil síť pevností podél jižní hranice, [64] Otcovu útočnou protiosmanskou politiku však neprosazoval.Místo toho zahájil útoky na Čechy, Polsko a Rakousko s argumentem, že se snaží vytvořit alianci dostatečně silnou na to, aby vyhnal Osmany z Evropy.Matyášův dvůr patřil „nepochybně k nejbrilantnějším v Evropě“.[65] Jeho knihovna, Bibliotheca Corviniana, se svými 2 000 rukopisy, byla svou velikostí druhou největší mezi současnými sbírkami knih.Matyáš byl prvním panovníkem na sever od Alp, který ve svých říších zavedl italský renesanční styl.Inspirován svou druhou manželkou Beatricí Neapolskou nechal po roce 1479 přestavět královské paláce v Budíně a Visegrádu pod záštitou italských architektů a umělců.
Úpadek a rozdělení Maďarského království
Bitva o turecký prapor. ©Józef Brandt
1490 Jan 1 - 1526

Úpadek a rozdělení Maďarského království

Hungary
Matyášovy reformy nepřežily bouřlivá desetiletí, která následovala po jeho smrti v roce 1490. Oligarchie svárlivých magnátů ovládla Uhry.Protože nechtěli dalšího těžkopádného krále, zajistili nástup Vladislava II., českého krále a syna polského Kazimíra IV., právě pro jeho pověstnou slabost: byl známý jako král Dobže nebo Dobzse (což znamená „v pořádku“ ), ze svého zvyku bez otázek přijímat každou žádost a dokument, které mu byly předloženy.Vladislaus II. také zrušil daně, které podporovaly Matyášovo žoldnéřské vojsko.V důsledku toho se králova armáda rozprchla právě ve chvíli, kdy Turci ohrožovali Uhry.Magnáti také rozebrali Mathiasovu administrativu a znepřátelili si nižší šlechtu.Když v roce 1516 zemřel Vladislav II., stal se králem jeho desetiletý syn Ludvík II., ale zemi vládla královská rada jmenovaná sněmem.Maďarsko bylo pod vládou magnátů ve stavu téměř anarchie.Královy finance byly v troskách;půjčoval si, aby pokryl své výdaje na domácnost, přestože tvořily asi jednu třetinu národního důchodu.Obrana země se propadla, protože pohraniční stráž byla nezaplacena, pevnosti chátraly a iniciativy na zvýšení daní na posílení obrany byly potlačeny.V srpnu 1526 se Osmané pod Sulejmanem objevili v jižním Maďarsku a on pochodoval téměř 100 000 turecko-islámských vojáků do srdce Maďarska.Maďarská armáda v počtu kolem 26 000 se setkala s Turky u Moháče.Ačkoli maďarské jednotky byly dobře vybavené a dobře vycvičené, postrádaly dobrého vojevůdce, zatímco posily z Chorvatska a Transylvánie nedorazily včas.Byli naprosto poraženi, na poli bylo zabito až 20 000 lidí, zatímco sám Louis zemřel, když spadl z koně do bažiny.Po Ludvíkově smrti si soupeřící frakce uherských šlechticů současně zvolily dva krále, Jana Zápolyu a Ferdinanda Habsburského.Turci se chopili příležitosti, dobyli město Buda a poté si v roce 1541 rozdělili zemi.
1526 - 1709
Osmanská okupace a habsburská nadvládaornament
Královské Maďarsko
Royal Hungary ©Angus McBride
1526 Jan 1 00:01 - 1699

Královské Maďarsko

Bratislava, Slovakia
Královské Maďarsko bylo jméno části středověkého Uherského království, kde byli Habsburkové uznáni jako králové Maďarska v důsledku vítězství Osmanů v bitvě u Moháče (1526) a následného rozdělení země.K dočasnému územnímu rozdělení mezi soupeřícími panovníky Janem I. a Ferdinandem I. došlo až v roce 1538 na základě Nagyváradské smlouvy, [66] kdy Habsburkové získali severní a západní část země (královské Uhry) s novým hlavním městem Pressburg (Pozsony). , nyní Bratislava).Jan I. zajistil východní část království (známou jako VýchodoUherské království).Habsburští panovníci potřebovali ekonomickou sílu Maďarska pro osmanské války.Během osmanských válek se území bývalého Uherského království zmenšilo asi o 60 procent.Navzdory těmto obrovským územním a demografickým ztrátám bylo menší a válkou silně zmítané královské Uhersko na konci 16. století stejně důležité jako rakouské dědičné země nebo země české koruny.[67]Území dnešního Slovenska a severozápadního Zadunajska bylo součástí tohoto politického státu, zatímco kontrola nad regionem severovýchodního Maďarska se často přesunula mezi Královské Maďarsko a Sedmihradské knížectví.Centrální území středověkého maďarského království byla anektována Osmanskou říší na 150 let (viz Osmanské Maďarsko).V roce 1570 se Jan Sigismund Zápolya vzdal funkce uherského krále ve prospěch císaře Maxmiliána II. podle podmínek Špýrské smlouvy.Termín „Královské Uhry“ se po roce 1699 přestal používat a habsburští králové označovali nově rozšířenou zemi formálnějším termínem „Uherské království“.
Osmanské Maďarsko
Osmanští vojáci 16-17 století. ©Osprey Publishing
1541 Jan 1 - 1699

Osmanské Maďarsko

Budapest, Hungary
Osmanské Maďarsko bylo jižní a střední částí toho, co bylo v pozdním středověku Uherským královstvím a které bylo dobyto a ovládané Osmanskou říší v letech 1541 až 1699. Osmanská nadvláda pokrývala téměř celou oblast Velké uherské nížiny. (kromě severovýchodních částí) a jižní zadunají.Území bylo napadeno a připojeno k Osmanské říši sultánem Sulejmanem Nádherným v letech 1521 až 1541. Severozápadní okraj uherského království zůstal nedobyt a uznal členy rodu Habsburků za uherské krále, což mu dalo jméno „královský Maďarsko".Hranice mezi těmito dvěma se stala frontovou linií v osmansko-habsburských válkách v průběhu příštích 150 let.Po porážce Osmanů ve Velké turecké válce byla většina osmanského Maďarska postoupena Habsburkům na základě Karlowitzské smlouvy v roce 1699.V období osmanské nadvlády bylo Maďarsko rozděleno pro administrativní účely na Eyalets (provincie), které se dále dělily na Sanjaky.Vlastnictví velké části země bylo rozděleno mezi osmanské vojáky a úředníky, přičemž asi 20 % území si ponechal osmanský stát.Jako pohraniční území byla velká část osmanského Maďarska silně opevněna vojenskými posádkami.Zůstalo ekonomicky nedostatečně rozvinuté a stalo se vyčerpáním osmanských zdrojů.Přestože došlo k určitému přistěhovalectví z jiných částí říše a k určitým konverzím k islámu, toto území zůstalo převážně křesťanské.Osmané byli relativně nábožensky tolerantní a tato tolerance umožnila protestantismu prosperovat na rozdíl od královského Maďarska, kde jej Habsburkové potlačovali.Na konci 16. století bylo kolem 90 % populace protestantské, převážně kalvínské.V těchto dobách začalo území dnešního Maďarska procházet změnami v důsledku osmanské okupace.Rozsáhlá území zůstala neobydlená a pokrytá lesy.Záplavové pláně se změnily v močály.Život obyvatel na osmanské straně byl nebezpečný.Rolníci prchali do lesů a bažin a vytvořili partyzánské skupiny, známé jako hajdúské jednotky.Nakonec se území dnešního Maďarska stalo kanalizací Osmanské říše a spolykalo velkou část jejích příjmů do údržby dlouhého řetězce pohraničních pevností.Některé části ekonomiky však vzkvétaly.V obrovských neobydlených oblastech chovaly obce dobytek, který byl nahnán do jižního Německa a severní Itálie – v některých letech vyvezly 500 000 kusů dobytka.S vínem se obchodovalo do českých zemí, Rakouska a Polska.
Velká turecká válka
Sobieského ve Vídni Stanisławem Chlebowskim – polským králem Janem III. a litevským velkovévodou ©Stanisław Chlebowski
1683 Jul 14 - 1699 Jan 26

Velká turecká válka

Hungary
Velká turecká válka, nazývaná také války Svaté ligy, byla série konfliktů mezi Osmanskou říší a Svatou ligou sestávající ze Svaté říše římské, Polska – Litvy, Benátek , Ruska a Maďarského království.Intenzivní boje začaly v roce 1683 a skončily podepsáním Karlowitzské smlouvy v roce 1699. Porážka osmanských sil vedených velkovezírem Kara Mustafou Pašou při druhém obléhání Vídně v roce 1683 v rukou spojených armád Polska a Svatá říše římská za Jana III. Sobieského byla rozhodující událostí, která změnila rovnováhu sil v regionu.Podle podmínek Karlowitzské smlouvy, která ukončila Velkou tureckou válku v roce 1699, postoupili Osmané Habsburkům velkou část území, které předtím zabrali středověkému Uhersku.Po této smlouvě spravovali členové habsburské dynastie značně rozšířené uherské habsburské království.
Rákócziho válka za nezávislost
Kuruc se připravuje k útoku na cestujícího trenéra a jezdce, c.1705 ©Image Attribution forthcoming. Image belongs to the respective owner(s).
1703 Jun 15 - 1711 May 1

Rákócziho válka za nezávislost

Hungary
Rákócziho válka za nezávislost (1703–1711) byla prvním významným bojem za svobodu v Maďarsku proti absolutistické nadvládě Habsburků.Bojovala v něm skupina šlechticů, bohatých a vysoce postavených pokrokářů, kteří chtěli skoncovat s nerovností mocenských poměrů, vedená Františkem II. Rákóczim (maďarsky II. Rákóczi Ferenc).Jeho hlavním cílem bylo chránit práva různých společenských řádů a zajistit hospodářský a sociální rozvoj země.Kvůli nepříznivému poměru sil, politické situaci v Evropě a vnitřním konfliktům byl nakonec boj za svobodu potlačen, podařilo se mu však zabránit tomu, aby se Maďarsko stalo nedílnou součástí habsburské říše, a jeho ústava byla zachována, i když byla pouze formalita.Po odchodu Osmanů ovládli Uherské království Habsburkové.Obnovená touha Maďarů po svobodě vedla k Rákócziho válce za nezávislost.Nejdůležitějšími důvody války byly nové a vyšší daně a obnovené protestantské hnutí.Rákóczi byl maďarský šlechtic, syn legendární hrdinky Ilony Zrínyi.Část svého mládí prožil v rakouském zajetí.Kuruci byli vojsky Rákócziho.Zpočátku kurucká armáda dosáhla několika důležitých vítězství díky své vynikající lehké jízdě.Jejich zbraněmi byly většinou pistole, lehké šavle a fokos.V bitvě u svatého Gottharda (1705) János Bottyán rozhodně porazil rakouskou armádu.Maďarský plukovník Ádám Balogh málem zajal Josefa I., uherského krále a rakouského arcivévodu.V roce 1708 Habsburkové konečně porazili hlavní uherskou armádu v bitvě u Trencsénu, což snížilo další efektivitu kuruckého vojska.Zatímco Maďaři byli vyčerpáni boji, Rakušané porazili francouzskou armádu ve válce o španělské dědictví.Proti rebelům by mohli poslat do Maďarska další vojáky.Transylvánie se stala součástí Maďarska znovu spouštěním na konci 17. století a byla vedena guvernéry.
1711 - 1848
Reforma a národní probuzeníornament
Maďarská revoluce z roku 1848
Národní píseň se recituje v Národním muzeu ©Image Attribution forthcoming. Image belongs to the respective owner(s).
1848 Mar 15 - 1849 Oct 4

Maďarská revoluce z roku 1848

Hungary
Maďarský nacionalismus se objevil mezi intelektuály ovlivněnými dobou osvícenství a romantismu.Rychle rostla a poskytla základ pro revoluci v letech 1848–49.Zvláštní pozornost byla věnována maďarštině, která nahradila latinu jako jazyk státu a škol.[68] Ve 20. letech 19. století byl císař František I. donucen svolat uherský sněm, který zahájil reformní období.Pokrok však zpomalili šlechtici, kteří lpěli na svých privilegiích (osvobození od daní, výhradní volební právo atd.).Úspěchy proto měly většinou symbolický charakter, jako například pokrok v maďarštině.15. března 1848 umožnily masové demonstrace v Pešti a Budíně maďarským reformistům prosadit seznam dvanácti požadavků.Maďarský sněm využil revoluce z roku 1848 v habsburských oblastech k přijetí dubnových zákonů, komplexního legislativního programu desítek reforem občanských práv.Tváří v tvář revoluci doma i v Uhrách musel rakouský císař Ferdinand I. nejprve přijmout maďarské požadavky.Po potlačení rakouského povstání nahradil svého epileptického strýce Ferdinanda nový císař František Josef.Josef odmítl všechny reformy a začal zbrojit proti Uhrám.O rok později, v dubnu 1849, byla ustanovena nezávislá vláda Maďarska.[69]Nová vláda se odtrhla od rakouského císařství.[70] Habsburský rod byl sesazen z trůnu v uherské části rakouského císařství a byla vyhlášena první Maďarská republika s Lajosem Kossuthem jako guvernérem a prezidentem.Prvním premiérem byl Lajos Batthyány.Josef a jeho poradci obratně manipulovali s etnickými menšinami nového národa, chorvatským, srbským a rumunským rolnictvem, vedeným kněžími a důstojníky pevně loajálními k Habsburkům, a přiměli je ke vzpouře proti nové vládě.Maďary podporovala převážná většina Slováků, Němců a Rusínů v zemi a téměř všichni Židé, stejně jako velký počet polských, rakouských a italských dobrovolníků.[71]Mnoho příslušníků nemaďarských národností si zajistilo vysoké pozice v maďarské armádě, například generál János Damjanich, etnický Srb, který se stal maďarským národním hrdinou prostřednictvím svého velení 3. maďarského armádního sboru.Zpočátku se maďarským silám (Honvédség) dařilo držet pozici.V červenci 1849 maďarský parlament vyhlásil a uzákonil nejprogresivnější etnická a menšinová práva na světě, ale už bylo pozdě.K pokoření maďarské revoluce připravil Josef svá vojska proti Maďarsku a získal pomoc od „čeníka Evropy“, ruského cara Mikuláše I. V červnu ruské armády vpadly do Transylvánie ve shodě s rakouskými armádami pochodujícími na Maďarsko ze západních front, na kterých byl vítězný (Itálie, Galicie a Čechy).Ruské a rakouské síly přemohly maďarskou armádu a generál Artúr Görgey se vzdal v srpnu 1849. Rakouský maršál Julius Freiherr von Haynau se poté na několik měsíců stal guvernérem Maďarska a 6. října nařídil popravit 13 vůdců maďarské armády jako stejně jako premiér Batthyány;Kossuth uprchl do exilu.Po válce v letech 1848–1849 se země propadla do „pasivního odporu“.Arcivévoda Albrecht Habsburský byl jmenován guvernérem Uherského království a tato doba byla připomínána germanizací prováděnou za pomoci českých důstojníků.
1867 - 1918
Rakousko-Uhersko a světová válkaornament
Rakousko-Uhersko
Přehlídka v Praze, Království české, 1900 ©Emanuel Salomon Friedberg
1867 Jan 1 - 1918

Rakousko-Uhersko

Austria
Velké vojenské porážky, jako byla bitva u Königgrätzu v roce 1866, donutily císaře Josefa přijmout vnitřní reformy.Aby uchlácholil maďarské separatisty, uzavřel císař s Uherskem spravedlivou dohodu, rakousko-uherský kompromis z roku 1867 vyjednaný Ferencem Deákem, kterým vznikla duální monarchie Rakousko-Uherska.Obě říše byly řízeny odděleně dvěma parlamenty ze dvou hlavních měst, se společným monarchou a společnou zahraniční a vojenskou politikou.Ekonomicky byla říše celní unií.Prvním předsedou vlády Maďarska po kompromisu byl hrabě Gyula Andrássy.Stará uherská ústava byla obnovena a František Josef byl korunován uherským králem.Rakousko-Uhersko bylo geograficky druhou největší zemí Evropy po Rusku.Jeho území byla oceněna na 621 540 kilometrů čtverečních (239 977 sq mi) v roce 1905. [72] Po Rusku a Německé říši to byla třetí nejlidnatější země v Evropě.Tato éra byla svědkem významného hospodářského rozvoje ve venkovských oblastech.Dříve zaostalé maďarské hospodářství se na přelomu 20. a 20. století stalo relativně moderním a industrializovaným, ačkoli zemědělství zůstalo dominantní v HDP až do roku 1880. V roce 1873 byly staré hlavní město Buda a Óbuda (starověký Buda) oficiálně sloučeny se třetím městem, Pešti. , čímž vznikla nová metropole Budapešť.Pest vyrostla v administrativní, politické, hospodářské, obchodní a kulturní centrum země.Technologický pokrok urychlil industrializaci a urbanizaci.HDP na hlavu rostlo zhruba 1,45 % ročně od roku 1870 do roku 1913, ve srovnání s ostatními evropskými národy velmi příznivě.Vedoucími průmyslovými odvětvími této ekonomické expanze byla elektřina a elektrotechnika, telekomunikace a doprava (zejména stavba lokomotiv, tramvají a lodí).Klíčovými symboly průmyslového pokroku byly koncern Ganz a Tungsram Works.Mnoho ze státních institucí a moderních správních systémů Maďarska bylo založeno během tohoto období.Sčítání lidu v maďarském státě v roce 1910 (kromě Chorvatska) zaznamenalo rozložení obyvatelstva v maďarštině 54,5 %, rumunštině 16,1 %, slovenském 10,7 % a němčině 10,4 %.[73] Náboženským vyznáním s největším počtem stoupenců byl římský katolicismus (49,3 %), dále kalvinismus (14,3 %), řecké pravoslaví (12,8 %), řecký katolicismus (11,0 %), luteránství (7,1 %) a judaismus. (5,0 %)
Maďarsko v první světové válce
Hungary in World War I ©Image Attribution forthcoming. Image belongs to the respective owner(s).
1914 Aug 1 - 1918 Nov 11

Maďarsko v první světové válce

Europe
Po atentátu na rakouského arcivévodu Františka Ferdinanda v Sarajevu 28. června 1914 rychle eskalovala řada krizí.Všeobecná válka začala 28. července vyhlášením války Srbsku ze strany Rakouska-Uherska.Rakousko-Uhersko odvedlo do první světové války 9 milionů vojáků, z toho 4 miliony byly z Uherského království.Rakousko-Uhersko bojovalo na straně Německa , Bulharska a Osmanské říše — tzv. centrálních mocností.Obsadili Srbsko a Rumunsko vyhlásilo válku.Centrální mocnosti poté dobyly jižní Rumunsko a rumunské hlavní město Bukurešť.V listopadu 1916 zemřel císař František Josef;nový panovník, císař Karel I. Rakouský (IV. Károly), sympatizoval s pacifisty ve své říši.Na východě centrální mocnosti odrazily útoky z Ruské říše .Východní fronta tzv. Dohodových mocností spojených s Ruskem se zcela zhroutila.Rakousko-Uhersko se stáhlo z poražených zemí.Na italské frontě nemohla rakousko-uherská armáda po lednu 1918 postoupit protiItálii úspěšněji. Přes úspěchy na východní frontě utrpělo Německo patovou situaci a nakonec porážku na rozhodující západní frontě.Do roku 1918 se ekonomická situace v Rakousko-Uhersku znepokojivě zhoršila;stávky v továrnách organizovala levicová a pacifistická hnutí a povstání v armádě se stalo běžnou záležitostí.V hlavních městech Vídně a Budapešti podporovalo rakouské a maďarské levicové liberální hnutí a jejich vůdci separatismus etnických menšin.Rakousko-Uhersko podepsalo příměří Villa Giusti v Padově dne 3. listopadu 1918. V říjnu 1918 byla personální unie mezi Rakouskem a Maďarskem rozpuštěna.
1918 - 1989
Meziválečné období, druhá světová válka a komunistická éraornament
Maďarsko mezi světovými válkami
Komunista József Pogány promlouvá k revolučním vojákům během revoluce v roce 1919 ©Image Attribution forthcoming. Image belongs to the respective owner(s).
1919 Jan 1 - 1944

Maďarsko mezi světovými válkami

Hungary
Meziválečné období v Maďarsku, které trvalo od roku 1919 do roku 1944, bylo poznamenáno významnými politickými a územními změnami.Po první světové válce Trianonská smlouva v roce 1920 drasticky zredukovala území a populaci Maďarska, což vedlo k rozšířené nelibosti.Ztráta dvou třetin území přiměla zemi, aby se připojila k Německu a Itálii ve snaze získat zpět ztracené země.Režim admirála Miklóse Horthyho, který vládl v letech 1920 až 1944, se soustředil na protikomunistickou politiku a snažil se vytvářet spojenectví, aby revidoval poválečné uspořádání.Během třicátých let se Maďarsko postupně posunulo směrem k těsnějšímu spojení s nacistickým Německem a fašistickou Itálií.Zahraniční politika země měla za cíl získat zpět území ztracená sousedním státům, což vedlo k účasti na anexích Československa a Jugoslávie.Maďarsko se ve druhé světové válce připojilo k mocnostem Osy, což zpočátku vypadalo, že naplní jeho územní ambice.Když se však válka obrátila proti Ose, Maďarsko se pokusilo vyjednat separátní mír, který vyústil v německou okupaci v roce 1944. Okupace vedla k ustavení loutkové vlády, značné židovské perzekuci a dalšímu zapojení do války až do případné okupace. sovětskými silami.
Maďarsko ve druhé světové válce
Královská maďarská armáda ve druhé světové válce. ©Osprey Publishing
1940 Nov 20 - 1945 May 8

Maďarsko ve druhé světové válce

Central Europe
Během druhé světové války bylo Maďarské království členem mocností Osy.[74] Ve 30. letech 20. století se Maďarské království spoléhalo na zvýšený obchod sfašistickou Itálií a nacistickým Německem , aby se vymanilo z Velké hospodářské krize.Maďarská politika a zahraniční politika se do roku 1938 staly ostřeji nacionalistickými a Maďarsko přijalo iredentistickou politiku podobnou té německé, pokoušející se začlenit etnické maďarské oblasti v sousedních zemích do Maďarska.Maďarsko těžilo územně ze svého vztahu s Osou.Byly sjednány urovnání územních sporů s Československou republikou, Slovenskou republikou a Rumunským královstvím .20. listopadu 1940 se Maďarsko stalo čtvrtým členem, který se připojil k mocnostem Osy, když podepsal Tripartitní pakt.[75] Následující rok se maďarské síly účastnily invaze do Jugoslávie a invaze do Sovětského svazu .Jejich účast zaznamenali němečtí pozorovatelé pro svou zvláštní krutost, kdy okupované národy byly vystaveny svévolnému násilí.O maďarských dobrovolnících se někdy hovořilo jako o „vražedné turistice“.[76]Po dvou letech války proti Sovětskému svazu zahájil premiér Miklós Kállay na podzim roku 1943 mírová jednání se Spojenými státy a Spojeným královstvím . [77] Berlín byl již podezřívavý vůči Kállayově vládě a v září 1943 německý generál Štáb připravil projekt invaze a obsazení Maďarska.V březnu 1944 německé síly obsadily Maďarsko.Když sovětské síly začaly ohrožovat Maďarsko, regent Miklós Horthy podepsal mezi Maďarskem a SSSR příměří.Brzy poté byl Horthyho syn unesen německými komandy a Horthy byl nucen odvolat příměří.Regent byl poté sesazen z moci, zatímco maďarský fašistický vůdce Ferenc Szálasi ustanovil novou vládu s německou podporou.V roce 1945 byly maďarské a německé síly v Maďarsku poraženy postupujícími sovětskými armádami.[78]Během druhé světové války zemřelo přibližně 300 000 maďarských vojáků a více než 600 000 civilistů, včetně 450 000 až 606 000 Židů [79] a 28 000 Romů.[80] Mnoho měst bylo poškozeno, nejvíce pozoruhodně hlavní město Budapešť.Většina Židů v Maďarsku byla během prvních několika let války chráněna před deportací do německých vyhlazovacích táborů, ačkoli byli vystaveni dlouhodobému útlaku protižidovskými zákony, které omezovaly jejich účast na veřejném a ekonomickém životě.[81]
Komunistické období v Maďarsku
Maďarský plakát Propoganda ©Image Attribution forthcoming. Image belongs to the respective owner(s).
1949 Jan 1 - 1989

Komunistické období v Maďarsku

Hungary
Druhá maďarská republika byla parlamentní republikou krátce ustavenou po zrušení Maďarského království 1. února 1946 a sama byla rozpuštěna 20. srpna 1949. Na její místo nastoupila Maďarská lidová republika.Maďarská lidová republika byla socialistickým státem jedné strany od 20. srpna 1949 [82] do 23. října 1989. [83] Řídila ji Maďarská socialistická dělnická strana, která byla pod vlivem Sovětského svazu .[84] Na základě moskevské konference v roce 1944 se Winston Churchill a Joseph Stalin dohodli, že po válce bude Maďarsko zahrnuto do sovětské sféry vlivu.[85] HPR zůstala v existenci až do roku 1989, kdy opoziční síly přinesly v Maďarsku konec komunismu.Stát se považoval za dědice Republiky rad v Maďarsku, která vznikla v roce 1919 jako první komunistický stát vytvořený po Ruské sovětské federativní socialistické republice (Ruská SFSR).Ve 40. letech byla Sovětským svazem označena za „lidově demokratickou republiku“.Geograficky sousedila s Rumunskem a Sovětským svazem (přes Ukrajinskou SSR) na východě;Jugoslávie (přes Chorvatsko, Srbsko a Slovinsko) na jihozápad;Československo na severu a Rakousko na západě.Stejná politická dynamika pokračovala v průběhu let, kdy Sovětský svaz tlačil a manévroval maďarskou politiku prostřednictvím Maďarské komunistické strany, zasahoval, kdykoli to bylo potřeba, prostřednictvím vojenského nátlaku a tajných operací.[86] Politické represe a ekonomický úpadek vedly v říjnu až listopadu 1956 k celonárodnímu lidovému povstání známému jako Maďarská revoluce z roku 1956, což byl největší jednotlivý akt disentu v historii východního bloku.Poté, co Sovětský svaz zpočátku nechal revoluci běžet, vyslal tisíce vojáků a tanků, aby rozdrtil opozici a nastolil novou Sověty kontrolovanou vládu pod vedením Jánose Kádára, zabil tisíce Maďarů a vyhnal statisíce do exilu.Počátkem 60. let však Kádárova vláda značně uvolnila svou linii a zavedla jedinečnou formu pololiberálního komunismu známou jako „gulášový komunismus“.Stát povolil dovoz některých západních spotřebních a kulturních produktů, dal Maďarům větší svobodu cestovat do zahraničí a výrazně utlumil tajnou policii.Tato opatření přinesla Maďarsku v 60. a 70. letech přezdívku „nejveselejší barák v socialistickém táboře“.[87]Kádár, jeden z nejdéle sloužících vůdců 20. století, nakonec odešel v roce 1988 do důchodu poté, co byl nucen z úřadu odejít ještě více proreformními silami uprostřed hospodářského poklesu.Maďarsko tak zůstalo až do konce 80. let, kdy ve východním bloku vypukly nepokoje, které vyvrcholily pádem Berlínské zdi a rozpadem Sovětského svazu.Navzdory konci komunistické kontroly v Maďarsku zůstala ústava z roku 1949 v platnosti s dodatky, které odrážely přechod země k liberální demokracii.Dne 1. ledna 2012 byla ústava z roku 1949 nahrazena ústavou zcela novou.
Maďarská revoluce v roce 1956
Dav povzbuzuje nacionalistické maďarské jednotky v Budapešti. ©Image Attribution forthcoming. Image belongs to the respective owner(s).
1956 Jun 23 - Nov 4

Maďarská revoluce v roce 1956

Hungary
Maďarská revoluce z roku 1956, známá také jako Maďarské povstání, byla celostátní revolucí proti vládě Maďarské lidové republiky (1949–1989) a politice způsobené podřízeností vlády Sovětskému svazu (SSSR).Povstání trvalo 12 dní, než bylo 4. listopadu 1956 rozdrceno sovětskými tanky a jednotkami. Tisíce byly zabity a zraněny a téměř čtvrt milionu Maďarů uprchlo ze země.[88]Maďarská revoluce začala 23. října 1956 v Budapešti, když univerzitní studenti apelovali na civilní obyvatelstvo, aby se k nim připojilo v budově maďarského parlamentu na protest proti geopolitické nadvládě SSSR v Maďarsku prostřednictvím stalinistické vlády Mátyáse Rákosiho.Delegace studentů vstoupila do budovy Magyar Rádió, aby odvysílala svých šestnáct požadavků na politické a ekonomické reformy občanské společnosti, ale byla zadržena ostrahou.Když studenti protestující před budovou rozhlasu požadovali propuštění své delegace, policisté z ÁVH (Úřad státní ochrany) několik z nich zastřelili.[89]Následně se Maďaři organizovali do revolučních milicí k boji proti ÁVH;místní maďarští komunističtí vůdci a policisté ÁVH byli zajati a zabiti nebo lynčováni;a političtí vězni byli propuštěni a ozbrojeni.K realizaci svých politických, ekonomických a sociálních požadavků převzaly místní sověty (dělnické rady) kontrolu nad obecní správou od Maďarské dělnické lidové strany (Magyar Dolgozók Pártja).Nová vláda Imre Nagye rozpustila ÁVH, vyhlásila vystoupení Maďarska z Varšavské smlouvy a zavázala se k obnovení svobodných voleb.Koncem října intenzivní boje utichly.Ačkoli zpočátku ochotný jednat o stažení sovětské armády z Maďarska, SSSR potlačil maďarskou revoluci 4. listopadu 1956 a bojoval s maďarskými revolucionáři až do 10. listopadu;potlačení maďarského povstání zabilo 2 500 Maďarů a 700 vojáků sovětské armády a přinutilo 200 000 Maďarů hledat politické útočiště v zahraničí.[90]
1989
Moderní Maďarskoornament
Třetí republika
Stažení sovětských vojsk z Maďarska, 1. července 1990. ©Miroslav Luzetsky
1989 Jan 1 00:01

Třetí republika

Hungary
První svobodné parlamentní volby, které se konaly v květnu 1990, byly fakticky plebiscitem o komunismu.Oživení a reformovaní komunisté si vedli špatně.Nejlépe si vedly populistické, středopravicové a liberální strany, kde MDF získalo 43 % hlasů a SZDSZ 24 %.Za premiéra Józsefa Antalla vytvořilo MDF středopravou koaliční vládu s Nezávislou malorolnickou stranou a Křesťanskodemokratickou lidovou stranou, která měla v parlamentu 60% většinu.Mezi červnem 1991 sovětská vojska ("Southern Army Group") opustila Maďarsko.Celkový počet sovětských vojenských a civilních pracovníků umístěných v Maďarsku se pohyboval kolem 100 000, kteří měli k dispozici přibližně 27 000 vojenské techniky.Stah byl proveden 35 000 železničními vozy.Poslední jednotky pod velením generála Viktora Silova překročily maďarsko-ukrajinskou hranici u Záhony-Čop.Koalice byla ovlivněna socialismem v Hornu, ekonomickým zaměřením jeho technokratů (kteří měli západní vzdělání v 70. a 80. letech) a bývalých příznivců kádrových podnikatelů a svým liberálním koaličním partnerem SZDSZ.Tváří v tvář hrozbě státního bankrotu zahájil Horn ekonomické reformy a agresivní privatizaci státních podniků nadnárodním společnostem výměnou za očekávání investic (ve formě rekonstrukce, expanze a modernizace).Socialisticko-liberální vláda přijala v roce 1995 program fiskálních úspor, Bokrosův balíček, který měl dramatické důsledky pro sociální stabilitu a kvalitu života.Vláda zavedla postsekundární školné, částečně privatizovala státní služby, ale podporovala vědu přímo i nepřímo prostřednictvím soukromého sektoru.Vláda prosazovala zahraniční politiku integrace s euroatlantickými institucemi a usmíření se sousedními zeměmi.Kritici tvrdili, že politika vládnoucí koalice byla pravicovější než politika předchozí pravicové vlády.

Footnotes



  1. Benda, Kálmán (General Editor) (1981). Magyarország történeti kronológiája - I. kötet: A kezdetektől 1526-ig. Budapest: Akadémiai Kiadó. p. 350. ISBN 963-05-2661-1.
  2. Kristó, Gyula (1998). Magyarország története - 895-1301 The History of Hungary - From 895 to 1301. Budapest: Osiris. p. 316. ISBN 963-379-442-0.
  3. Elekes, Lajos; Lederer, Emma; Székely, György (1961). Magyarország története az őskortól 1526-ig (PDF). Vol. Magyarország története I. Budapest: Tankönyvkiadó., p. 10.
  4. Kristó, Gyula (1998). Magyarország története, 895-1301. Budapest: Osiris, p. 17.
  5. Vékony, Gábor (2000). Dacians, Romans, Romanians. Matthias Corvinus Publishing. ISBN 1-882785-13-4, p. 38.
  6. Kontler, László (2002). A History of Hungary: Millennium in Central Europe. Basingstoke, UK: Palgrave Macmillan. ISBN 978-1-40390-317-4, p. 29.
  7. Kristó, Gyula (1998). Magyarország története, 895-1301. Budapest: Osiris, p. 20.
  8. Kristó, Gyula (1998). Magyarország története, 895-1301. Budapest: Osiris, p. 22.
  9. Elekes, Lajos; Lederer, Emma; Székely, György (1961). Magyarország története az őskortól 1526-ig (PDF). Vol. Magyarország története I. Budapest: Tankönyvkiadó, p. 21.
  10. Elekes, Lajos; Lederer, Emma; Székely, György (1961). Magyarország története az őskortól 1526-ig (PDF). Vol. Magyarország története I. Budapest: Tankönyvkiadó, p. 22.
  11. Kristó, Gyula (1998). Magyarország története, 895-1301. Budapest: Osiris., p. 23.
  12. Barta, István; Berend, Iván T.; Hanák, Péter; Lackó, Miklós; Makkai, László; Nagy, Zsuzsa L.; Ránki, György (1975). Pamlényi, Ervin (ed.). A history of Hungary. Translated by Boros, László; Farkas, István; Gulyás, Gyula; Róna, Éva. London: Collet's. ISBN 9780569077002., p. 22.
  13. Kontler, László (2002). A History of Hungary: Millennium in Central Europe. Basingstoke, UK: Palgrave Macmillan. ISBN 978-1-40390-317-4, p. 33.
  14. Szőke, M. Béla (2014). Gergely, Katalin; Ritoók, Ágnes (eds.). The Carolingian Age in the Carpathians (PDF). Translated by Pokoly, Judit; Strong, Lara; Sullivan, Christopher. Budapest: Hungarian National Museum. p. 112. ISBN 978-615-5209-17-8, p. 112.
  15. Elekes, Lajos; Lederer, Emma; Székely, György (1961). Magyarország története az őskortól 1526-ig (PDF). Vol. Magyarország története I. Budapest: Tankönyvkiadó, p. 23.
  16. Kristó, Gyula (1998). Magyarország története, 895-1301. Budapest: Osiris, p. 26.
  17. Engel, Pál; Ayton, Andrew (2001). The Realm of St Stephen: A History of Medieval Hungary, 895-1526. I.B. Tauris. ISBN 978-0-85773-173-9.
  18. Macartney, Carlile A. (1962). Hungary: a short history. Chicago University Press. p. 5. ISBN 9780852240359.
  19. Szabados, György (2019). Miljan, Suzana; B. Halász, Éva; Simon, Alexandru (eds.). "The origins and the transformation of the early Hungarian state" (PDF). Reform and Renewal in Medieval East and Central Europe: Politics, Law and Society. Zagreb.
  20. Engel, Pál (1990). Glatz, Ferenc; Burucs, Kornélia (eds.). Beilleszkedés Európába a kezdetektől 1440-ig. Vol. Magyarok Európában I. Budapest: Háttér Lapkiadó és Könykiadó. p. 97. ISBN 963-7403-892.
  21. Barta, István; Berend, Iván T.; Hanák, Péter; Lackó, Miklós; Makkai, László; Nagy, Zsuzsa L.; Ránki, György (1975). Pamlényi, Ervin (ed.). A history of Hungary. Translated by Boros, László; Farkas, István; Gulyás, Gyula; Róna, Éva. London: Collet's. ISBN 9780569077002, p. 22.
  22. "One Thousand Years of Hungarian Culture" (PDF). Kulugyminiszterium.hu. Archived from the original (PDF) on 8 April 2008. Retrieved 29 March 2008.
  23. Makkai, Laszló (1994). "Transformation into a Western-type State, 1196-1301". In Sugar, Peter F.; Hanák, Péter; Frank, Tibor (eds.). A History of Hungary. Bloomington, IN: Indiana University Press. p. 27. ISBN 0-253-20867-X.
  24. Chambers, James (1979). The Devil's Horsemen: The Mongol Invasion of Europe. New York City: Atheneum Books. ISBN 978-0-68910-942-3.
  25. Hévizi, Józsa (2004). Autonomies in Hungary and Europe: A Comparative Study (PDF). Translated by Thomas J. DeKornfeld (2nd Enlarged ed.). Buffalo, New York: Corvinus Society. pp. 18–19. ISBN 978-1-88278-517-9.
  26. "Mongol Invasions: Battle of Liegnitz". HistoryNet. 12 June 2006.
  27. Berend, Nóra (2001). At the Gate of Christendom: Jews, Muslims, and 'Pagans' in medieval Hungary, c. 1000-c. 1300. Cambridge, UK: Cambridge University Press. p. 72. ISBN 0-521-65185-9.
  28. "Jászberény". National and Historical Symbols of Hungary. Archived from the original on 29 July 2008. Retrieved 20 September 2009.
  29. Kontler, László (1999). Millennium in Central Europe: A History of Hungary. Atlantisz Publishing House. ISBN 963-9165-37-9, p. 80.
  30. Engel, Pál (2001). Ayton, Andrew (ed.). The Realm of St Stephen: A History of Medieval Hungary, 895–1526. Translated by Tamás Pálosfalvi. I.B. Tauris. ISBN 1-86064-061-3, p. 104.
  31. Kontler, László (1999). Millennium in Central Europe: A History of Hungary. Atlantisz Publishing House. ISBN 963-9165-37-9, p. 81.
  32. Molnár, Miklós (2001). A Concise History of Hungary. Cambridge Concise Histories. Translated by Anna Magyar. Cambridge University Press. ISBN 978-0-521-66736-4, p. 38.
  33. Engel, Pál (2001). Ayton, Andrew (ed.). The Realm of St Stephen: A History of Medieval Hungary, 895–1526. Translated by Tamás Pálosfalvi. I.B. Tauris. ISBN 1-86064-061-3, p. 105.
  34. Makkai, László (1994). "The Hungarians' prehistory, their conquest of Hungary and their raids to the West to 955; The foundation of the Hungarian Christian state, 950–1196; Transformation into a Western-type state, 1196–1301". In Sugár, Peter F.; Hanák, Péter; Frank, Tibor (eds.). A History of Hungary. Indiana University Press. pp. 8–33. ISBN 0-253-20867-X, p. 33.
  35. Engel, Pál (2001). Ayton, Andrew (ed.). The Realm of St Stephen: A History of Medieval Hungary, 895–1526. Translated by Tamás Pálosfalvi. I.B. Tauris. ISBN 1-86064-061-3, p. 272.
  36. Engel, Pál (2001). Ayton, Andrew (ed.). The Realm of St Stephen: A History of Medieval Hungary, 895–1526. Translated by Tamás Pálosfalvi. I.B. Tauris. ISBN 1-86064-061-3, p. 111.
  37. Engel, Pál (2001). Ayton, Andrew (ed.). The Realm of St Stephen: A History of Medieval Hungary, 895–1526. Translated by Tamás Pálosfalvi. I.B. Tauris. ISBN 1-86064-061-3, p. 112.
  38. Engel, Pál (2001). Ayton, Andrew (ed.). The Realm of St Stephen: A History of Medieval Hungary, 895–1526. Translated by Tamás Pálosfalvi. I.B. Tauris. ISBN 1-86064-061-3, pp. 112–113.
  39. Makkai, László (1994). "The Hungarians' prehistory, their conquest of Hungary and their raids to the West to 955; The foundation of the Hungarian Christian state, 950–1196; Transformation into a Western-type state, 1196–1301". In Sugár, Peter F.; Hanák, Péter; Frank, Tibor (eds.). A History of Hungary. Indiana University Press. pp. 8–33. ISBN 0-253-20867-X, p. 31.
  40. Engel, Pál (2001). Ayton, Andrew (ed.). The Realm of St Stephen: A History of Medieval Hungary, 895–1526. Translated by Tamás Pálosfalvi. I.B. Tauris. ISBN 1-86064-061-3, p. 110.
  41. Kontler, László (1999). Millennium in Central Europe: A History of Hungary. Atlantisz Publishing House. ISBN 963-9165-37-9, p. 84.
  42. Kontler, László (1999). Millennium in Central Europe: A History of Hungary. Atlantisz Publishing House. ISBN 963-9165-37-9, p. 84.
  43. Engel, Pál (2001). The Realm of St Stephen: A History of Medieval Hungary, 895–1526. I.B. Tauris Publishers. ISBN 1-86064-061-3, p. 126.
  44. Engel, Pál (2001). The Realm of St Stephen: A History of Medieval Hungary, 895–1526. I.B. Tauris Publishers. ISBN 1-86064-061-3, p. 130.
  45. Kontler, László (1999). Millennium in Central Europe: A History of Hungary. Atlantisz Publishing House. ISBN 963-9165-37-9, p. 88.
  46. Engel, Pál (2001). The Realm of St Stephen: A History of Medieval Hungary, 895–1526. I.B. Tauris Publishers. ISBN 1-86064-061-3, p. 131.
  47. Engel, Pál (2001). The Realm of St Stephen: A History of Medieval Hungary, 895–1526. I.B. Tauris Publishers. ISBN 1-86064-061-3, p. 133.
  48. Engel, Pál (2001). The Realm of St Stephen: A History of Medieval Hungary, 895–1526. I.B. Tauris Publishers. ISBN 1-86064-061-3, pp. 192-193.
  49. Kontler, László (1999). Millennium in Central Europe: A History of Hungary. Atlantisz Publishing House. ISBN 963-9165-37-9, p. 90.
  50. Bak, János (1994). The late medieval period, 1382–1526. In: Sugár, Peter F. (General Editor); Hanák, Péter (Associate Editor); Frank, Tibor (Editorial Assistant); A History of Hungary; Indiana University Press; ISBN 0-253-20867-X, p. 58.
  51. Sedlar, Jean W. (1994). East Central Europe in the Middle Ages, 1000–1500. University of Washington Press. ISBN 0-295-97290-4, p. 346.
  52. Kirschbaum, Stanislav J. (2005). A History of Slovakia: The Struggle for Survival. Palgrave. ISBN 1-4039-6929-9, p. 46.
  53. Georgescu, Vlad (1991). The Romanians: A History. Ohio State University Press. ISBN 0-8142-0511-9.
  54. Engel, Pál (2001). The Realm of St Stephen: A History of Medieval Hungary, 895–1526. I.B. Tauris Publishers. ISBN 1-86064-061-3, pp. 165-166.
  55. Engel, Pál (2001). The Realm of St Stephen: A History of Medieval Hungary, 895–1526. I.B. Tauris Publishers. ISBN 1-86064-061-3, p. 172.
  56. Molnár, Miklós (2001). A Concise History of Hungary. Cambridge University Press. ISBN 978-0-521-66736-4, p. 53.
  57. Fine, John V. A. Jr. (1994) [1987]. The Late Medieval Balkans: A Critical Survey from the Late Twelfth Century to the Ottoman Conquest. Ann Arbor, Michigan: University of Michigan Press. ISBN 0-472-08260-4, p. 412.
  58. Kontler, László (1999). Millennium in Central Europe: A History of Hungary. Atlantisz Publishing House. ISBN 963-9165-37-9, pp. 102-103.
  59. Fine, John V. A. Jr. (1994) [1987]. The Late Medieval Balkans: A Critical Survey from the Late Twelfth Century to the Ottoman Conquest. Ann Arbor, Michigan: University of Michigan Press. ISBN 0-472-08260-4, p. 424.
  60. Engel, Pál (2001). The Realm of St Stephen: A History of Medieval Hungary, 895–1526. I.B. Tauris Publishers. ISBN 1-86064-061-3, pp. 232-234.
  61. Engel, Pál (2001). The Realm of St Stephen: A History of Medieval Hungary, 895–1526. I.B. Tauris Publishers. ISBN 1-86064-061-3, p. 339.
  62. Spiesz, Anton; Caplovic, Dusan; Bolchazy, Ladislaus J. (2006). Illustrated Slovak History: A Struggle for Sovereignty in Central Europe. Bolchazy-Carducci Publishers. ISBN 978-0-86516-426-0, pp. 52-53.
  63. Sedlar, Jean W. (1994). East Central Europe in the Middle Ages, 1000–1500. University of Washington Press. ISBN 0-295-97290-4, pp. 225., 238
  64. Engel, Pál (2001). The Realm of St Stephen: A History of Medieval Hungary, 895–1526. I.B. Tauris Publishers. ISBN 1-86064-061-3, p. 309.
  65. Bak, János (1994). The late medieval period, 1382–1526. In: Sugár, Peter F. (General Editor); Hanák, Péter (Associate Editor); Frank, Tibor (Editorial Assistant); A History of Hungary; Indiana University Press; ISBN 0-253-20867-X, p. 74.
  66. István Keul, Early Modern Religious Communities in East-Central Europe: Ethnic Diversity, Denominational Plurality, and Corporative Politics in the Principality of Transylvania (1526–1691), BRILL, 2009, p. 40
  67. Robert Evans, Peter Wilson (2012). The Holy Roman Empire, 1495-1806: A European Perspective. van Brill's Companions to European History. Vol. 1. BRILL. p. 263. ISBN 9789004206830.
  68. Gángó, Gábor (2001). "1848–1849 in Hungary" (PDF). Hungarian Studies. 15 (1): 39–47. doi:10.1556/HStud.15.2001.1.3.
  69. Jeszenszky, Géza (17 November 2000). "From 'Eastern Switzerland' to Ethnic Cleansing: Is the Dream Still Relevant?". Duquesne History Forum.
  70. Chisholm, Hugh, ed. (1911). "Austria-Hungary" . Encyclopædia Britannica. Vol. 3 (11th ed.). Cambridge University Press. p. 2.
  71. van Duin, Pieter (2009). Central European Crossroads: Social Democracy and National Revolution in Bratislava (Pressburg), 1867–1921. Berghahn Books. pp. 125–127. ISBN 978-1-84545-918-5.
  72. Chisholm, Hugh, ed. (1911). "Austria-Hungary" . Encyclopædia Britannica. Vol. 3 (11th ed.). Cambridge University Press. p. 2.
  73. Jeszenszky, Géza (1994). "Hungary through World War I and the End of the Dual Monarchy". In Sugar, Peter F.; Hanák, Péter; Frank, Tibor (eds.). A History of Hungary. Bloomington, IN: Indiana University Press. p. 274. ISBN 0-253-20867-X.
  74. Hungary: The Unwilling Satellite Archived 16 February 2007 at the Wayback Machine John F. Montgomery, Hungary: The Unwilling Satellite. Devin-Adair Company, New York, 1947. Reprint: Simon Publications, 2002.
  75. "On this Day, in 1940: Hungary signed the Tripartite Pact and joined the Axis". 20 November 2020.
  76. Ungváry, Krisztián (23 March 2007). "Hungarian Occupation Forces in the Ukraine 1941–1942: The Historiographical Context". The Journal of Slavic Military Studies. 20 (1): 81–120. doi:10.1080/13518040701205480. ISSN 1351-8046. S2CID 143248398.
  77. Gy Juhász, "The Hungarian Peace-feelers and the Allies in 1943." Acta Historica Academiae Scientiarum Hungaricae 26.3/4 (1980): 345-377 online
  78. Gy Ránki, "The German Occupation of Hungary." Acta Historica Academiae Scientiarum Hungaricae 11.1/4 (1965): 261-283 online.
  79. Dawidowicz, Lucy. The War Against the Jews, Bantam, 1986, p. 403; Randolph Braham, A Magyarországi Holokauszt Földrajzi Enciklopediája (The Geographic Encyclopedia of the Holocaust in Hungary), Park Publishing, 2006, Vol 1, p. 91.
  80. Crowe, David. "The Roma Holocaust," in Barnard Schwartz and Frederick DeCoste, eds., The Holocaust's Ghost: Writings on Art, Politics, Law and Education, University of Alberta Press, 2000, pp. 178–210.
  81. Pogany, Istvan, Righting Wrongs in Eastern Europe, Manchester University Press, 1997, pp.26–39, 80–94.
  82. "1949. évi XX. törvény. A Magyar Népköztársaság Alkotmánya" [Act XX of 1949. The Constitution of the Hungarian People's Republic]. Magyar Közlöny (in Hungarian). Budapest: Állami Lapkiadó Nemzeti Vállalat. 4 (174): 1361. 20 August 1949.
  83. "1989. évi XXXI. törvény az Alkotmány módosításáról" [Act XXXI of 1989 on the Amendment of the Constitution]. Magyar Közlöny (in Hungarian). Budapest: Pallas Lap- és Könyvkiadó Vállalat. 44 (74): 1219. 23 October 1989.
  84. Rao, B. V. (2006), History of Modern Europe A.D. 1789–2002, Sterling Publishers Pvt. Ltd.
  85. Melvyn Leffler, Cambridge History of the Cold War: Volume 1 (Cambridge University Press, 2012), p. 175
  86. Crampton, R. J. (1997), Eastern Europe in the twentieth century and after, Routledge, ISBN 0-415-16422-2, p. 241.
  87. Nyyssönen, Heino (1 June 2006). "Salami reconstructed". Cahiers du monde russe. 47 (1–2): 153–172. doi:10.4000/monderusse.3793. ISSN 1252-6576.
  88. "This Day in History: November 4, 1956". History.com. Retrieved 16 March 2023.
  89. "Hungarian Revolt of 1956", Dictionary of Wars(2007) Third Edition, George Childs Kohn, Ed. pp. 237–238.
  90. Niessen, James P. (11 October 2016). "Hungarian Refugees of 1956: From the Border to Austria, Camp Kilmer, and Elsewhere". Hungarian Cultural Studies. 9: 122–136. doi:10.5195/AHEA.2016.261. ISSN 2471-965X.

References



  • Barta, István; Berend, Iván T.; Hanák, Péter; Lackó, Miklós; Makkai, László; Nagy, Zsuzsa L.; Ránki, György (1975). Pamlényi, Ervin (ed.). A history of Hungary. Translated by Boros, László; Farkas, István; Gulyás, Gyula; Róna, Éva. London: Collet's. ISBN 9780569077002.
  • Engel, Pál; Ayton, Andrew (2001). The Realm of St Stephen: A History of Medieval Hungary, 895-1526. I.B. Tauris. ISBN 978-0-85773-173-9.
  • Engel, Pál (1990). Glatz, Ferenc; Burucs, Kornélia (eds.). Beilleszkedés Európába a kezdetektől 1440-ig. Vol. Magyarok Európában I. Budapest: Háttér Lapkiadó és Könykiadó. p. 97. ISBN 963-7403-892.
  • Benda, Kálmán (1988). Hanák, Péter (ed.). One Thousand Years: A Concise History of Hungary. Budapest: Corvina. ISBN 978-9-63132-520-1.
  • Cartledge, Bryan (2012). The Will to Survive: A History of Hungary. Columbia University Press. ISBN 978-0-23170-225-6.
  • Curta, Florin (2006). Southeastern Europe in the Middle Ages, 500–1250. Cambridge University Press. ISBN 978-0-52181-539-0.
  • Evans, R.J.W. (2008). Austria, Hungary, and the Habsburgs: Central Europe c.1683-1867. Oxford University Press. doi:10.1093/acprof:oso/9780199541621.001.0001. ISBN 978-0-19954-162-1.
  • Frucht, Richard (2000). Encyclopedia of Eastern Europe: From the Congress of Vienna to the Fall of Communism. New York City: Garland Publishing. ISBN 978-0-81530-092-2.
  • Hanák, Peter & Held, Joseph (1992). "Hungary on a fixed course: An outline of Hungarian history". In Held, Joseph (ed.). The Columbia history of Eastern Europe in the Twentieth Century. New York City: Columbia University Press. pp. 164–228. ISBN 978-0-23107-696-8. Covers 1918 to 1991.
  • Hoensch, Jörg K. (1996). A History of Modern Hungary, 1867–1994. Translated by Kim Traynor (2nd ed.). London, UK: Longman. ISBN 978-0-58225-649-1.
  • Janos, Andrew (1982). The Politics of backwardness in Hungary: 1825-1945. Princeton University Press. ISBN 978-0-69107-633-1.
  • Knatchbull-Hugessen, C.M. (1908). The Political Evolution of the Hungarian Nation. London, UK: The National Review Office. (Vol.1 & Vol.2)
  • Kontler, László (2002). A History of Hungary: Millennium in Central Europe. Basingstoke, UK: Palgrave Macmillan. ISBN 978-1-40390-317-4.
  • Macartney, C. A. (1962). Hungary, A Short History. Edinburgh University Press.
  • Molnár, Miklós (2001). A Concise History of Hungary. Translated by Anna Magyar. Cambridge Concise Histories. ISBN 978-0521667364.
  • Sinor, Denis (1976) [1959]. History of Hungary. New York City: Frederick A. Praeger Publishers. ISBN 978-0-83719-024-2.
  • Stavrianos, L. S. (2000) [1958]. Balkans Since 1453 (4th ed.). New York University Press. ISBN 0-8147-9766-0.
  • Sugar, Peter F.; Hanák, Péter; Frank, Tibor, eds. (1994). A History of Hungary. Bloomington, IN: Indiana University Press. ISBN 0-253-20867-X.
  • Várdy, Steven Béla (1997). Historical Dictionary of Hungary. Lanham, MD: Scarecrow Press. ISBN 978-0-81083-254-1.
  • Elekes, Lajos; Lederer, Emma; Székely, György (1961). Magyarország története az őskortól 1526-ig (PDF). Vol. Magyarország története I. Budapest: Tankönyvkiadó.
  • Kristó, Gyula (1998). Magyarország története, 895-1301. Budapest: Osiris.
  • Vékony, Gábor (2000). Dacians, Romans, Romanians. Matthias Corvinus Publishing. ISBN 1-882785-13-4.