Seleukovská říše

postavy

Reference


Play button

312 BCE - 63 BCE

Seleukovská říše



Seleukovská říše byla řecký stát v západní Asii, který existoval během helénistického období od roku 312 do roku 63 před naším letopočtem.Seleukovskou říši založil makedonský generál Seleucus I. Nicator po rozdělení Makedonské říše původně založené Alexandrem Velikým .Po obdržení mezopotámské oblasti Babylonie v roce 321 př. n. l. začal Seleukos I. rozšiřovat své panství tak, aby zahrnovalo území Blízkého východu, která zahrnují dnešní Irák , Írán , Afghánistán, Sýrii, která byla všechna pod kontrolou Makedonie po pádu bývalého Perská achajmenovská říše .V době největšího rozmachu Seleukovské říše se skládala z území, které pokrývalo Anatolii, Persii, Levantu a dnešní moderní Irák, Kuvajt, Afghánistán a části Turkmenistánu.Seleukovská říše byla hlavním centrem helénistické kultury.Řecké zvyky a jazyk byly privilegované;široká škála místních tradic byla obecně tolerována, zatímco městská řecká elita tvořila dominantní politickou třídu a byla posílena stálou imigrací z Řecka.Západní území říše byla opakovaně napadenaptolemaiovským Egyptem — konkurenčním helénistickým státem.Na východě vedl konflikt s indickým vládcem Chandraguptou zříše Maurya v roce 305 př. n. l. k odstoupení obrovského území na západ od Indu a politické alianci.Na počátku druhého století př. n. l. se Antiochus III. Veliký pokusil promítnout seleukovskou moc a autoritu do helénistického Řecka , ale jeho pokusy byly zmařeny římskou republikou a jejími řeckými spojenci.Seleukovci byli nuceni platit nákladné válečné reparace a museli se vzdát územních nároků na západ od pohoří Taurus v jižní Anatolii, což znamenalo postupný úpadek jejich říše.Mithridates I. z Parthie dobyl většinu zbývajících východních zemí Seleukovské říše v polovině druhého století př. n. l., zatímco na severovýchodě nadále vzkvétalo nezávislé řecko-baktrijské království.Seleukovští králové byli poté zredukováni na rumpálový stát v Sýrii, dokud je v roce 83 př. nl nezískal Tigranes Veliký z Arménie a v roce 63 př. nl je nakonec svrhl římský generál Pompeius.
HistoryMaps Shop

Navštivte obchod

Války diadochů
Války diadochů ©Image Attribution forthcoming. Image belongs to the respective owner(s).
322 BCE Jan 1 - 281 BCE

Války diadochů

Persia
Alexandrova smrt byla katalyzátorem neshod, které následovaly mezi jeho bývalými generály, což vyústilo v krizi nástupnictví.Po smrti Alexandra se vytvořily dvě hlavní frakce.První z nich vedl Meleager, který podporoval kandidaturu Alexandrova nevlastního bratra Arrhidaea.Druhou vedl Perdiccas, přední velitel kavalérie, který věřil, že bude nejlepší počkat, až se narodí Alexandrovo nenarozené dítě, Roxana.Obě strany se dohodly na kompromisu, v němž se Arrhidaeus stane králem jako Filip III. a bude vládnout společně s Roxaniným dítětem za předpokladu, že to bude mužský dědic.Perdiccas byl jmenován regentem říše a Meleager působil jako jeho poručík.Avšak brzy poté nechal Perdiccas zavraždit Meleagera a ostatní vůdce, kteří se mu postavili, a převzal plnou kontrolu.Generálové, kteří podporovali Perdikka, byli při dělení Babylonu odměněni tím, že se stali satrapy různých částí říše.Ptolemaios přijalEgypt ;Laomedon přijal Sýrii a Fénicii;Filotas dobyl Kilikii;Peithon vzal Media;Antigonus obdržel Phrygia, Lycia a Pamphylia;Asander přijal Cariu;Menander přijal Lydii;Lysimachos přijal Thrákii;Leonnatus přijal Hellespontine Frygia;a Neoptolemus měl Arménii.Makedon a zbytek Řecka měly být pod společnou vládou Antipatera, který je řídil za Alexandra, a Cratera, Alexandrova poručíka.Alexandrův sekretář Eumenes z Cardie měl přijmout Kappadokii a Paflagonii.Války diadochů neboli války Alexandrových nástupců byly řadou konfliktů, které byly vedeny mezi generály Alexandra Velikého, známými jako Diadochové, o to, kdo bude vládnout jeho říši po jeho smrti.K bojům došlo mezi 322 a 281 př.nl.
▲
●
312 BCE - 281 BCE
Formace a raná expanzeornament
Vzestup Seleuka
©Image Attribution forthcoming. Image belongs to the respective owner(s).
312 BCE Jan 1 00:01

Vzestup Seleuka

Babylon, Iraq
Alexandrovi generálové, známí jako diadochové, se po jeho smrti přetahovali o nadvládu nad částmi jeho říše.Ptolemaios I. Soter, bývalý generál a poté současný satrapaEgypta , byl první, kdo zpochybnil nový systém, což nakonec vedlo k zániku Perdiccas.Ptolemaiovo povstání vytvořilo nové rozdělení říše rozdělením Triparadisa v roce 320 př.nl.Seleukos, který byl „vrchním velitelem kavalérie společníků“ (hetairoi) a jmenoval prvního nebo dvorního náčelníka (což z něj udělalo vyššího důstojníka královské armády po regentovi a vrchním veliteli Perdiccasovi od roku 323 př. i když ho později pomohl zavraždit) přijal Babylonii a od té chvíle pokračoval v nelítostném rozšiřování svého panství.Seleukos se usadil v Babylóně v roce 312 př. n. l., o rok později byl použit jako datum založení Seleukovské říše.
▲
●
Babylonská válka
©Image Attribution forthcoming. Image belongs to the respective owner(s).
311 BCE Jan 1 - 309 BCE

Babylonská válka

Babylon, Iraq
Babylonská válka byl konflikt mezi Antigonem I. Monophthalmusem a Seleukem I. Nicatorem mezi lety 311–309 př. n. l., který skončil vítězstvím Seleuka.Tento konflikt ukončil jakoukoli možnost obnovy bývalé říše Alexandra Velikého, výsledek potvrzený v bitvě u Ipsu.Bitva také znamenala zrod Seleukovské říše tím, že dala Seleukovi kontrolu nad východními satrapiemi Alexandrova bývalého území.Antigonos ustoupil a uznal, že Babylonie, Média a Elam patří Seleukovi.Vítěz se nyní přesunul na východ a dosáhl údolí Indus, kde uzavřel smlouvu s Chandraguptou Mauryou.Mauryanský císař obdržel východní části Seleukovské říše, která zahrnovala Afghánistán, Pákistán a západní Indii, a dal Seleukovi impozantní sílu pěti set válečných slonů.Přidáním celého Íránu a Afghánistánu se Seleukos stal nejmocnějším vládcem od dob Alexandra Velikého .Obnova Alexandrovy říše již po babylonské válce nebyla možná.Tento výsledek byl potvrzen ve čtvrté válce Diadochi a bitvě u Ipsu (301).
▲
●
Čtvrtá válka diadochů
©Image Attribution forthcoming. Image belongs to the respective owner(s).
308 BCE Jan 1 - 301 BCE

Čtvrtá válka diadochů

Egypt
Ptolemaios rozšiřoval svou moc do Egejského moře a na Kypr.Antigonus tak obnovil válku s Ptolemaiem v roce 308 př. n. l., čímž začala čtvrtá válka Diadochů.Antigonus poslal svého syna Demetria, aby znovu získal kontrolu nad Řeckem, a v roce 307 př. n. l. dobyl Athény.Demetrius pak obrátil svou pozornost k Ptolemaiovi, napadl Kypr a porazil Ptolemaiovo loďstvo v bitvě u Salamíny na Kypru.V roce 306 se Antigonus pokusil napadnoutEgypt , ale bouře zabránily Demetriově flotile zásobovat jej a byl nucen vrátit se domů.Vzhledem k tomu, že Cassander a Ptolemaios byli oba oslabeni a Seleukos stále zaměstnával pokusy prosadit svou kontrolu nad Východem, Antigonus a Demetrius nyní obrátili svou pozornost na Rhodos, který byl v roce 305 př. n. l. obležen Demetriovými silami.Ostrov byl posílen vojsky z Ptolemaia, Lysimacha a Cassandera.Nakonec Rhoďané dosáhli kompromisu s Demetriem – podpořili Antigona a Demetria proti všem nepřátelům, zachránili svého spojence Ptolemaia.Ptolemaios získal titul Soter ("Spasitel") za svou roli v předcházení pádu Rhodosu, ale vítězství bylo nakonec Demetriovo, protože mu ponechalo volnou ruku k útoku na Cassandera v Řecku.Demetrius se tak vrátil do Řecka a pustil se do osvobozování řeckých měst, vyháněl Cassanderovy posádky a proantipatridské oligarchie.Cassander se radil s Lysimachem a dohodli se na společné strategii, která zahrnovala vyslání vyslanců k Ptolemaiovi a Seleukovi a požádal je, aby se připojili k boji proti Antigonidské hrozbě.S pomocí Cassandera Lysimachus obsadil velkou část západní Anatolie, ale brzy (301 př. n. l.) byl izolován Antigonem a Demetriem poblíž Ipsu.
▲
●
Seleucia-on-Tigris
©Image Attribution forthcoming. Image belongs to the respective owner(s).
305 BCE Jan 1

Seleucia-on-Tigris

Seleucia, Iraq
Seleucia jako taková byla založena kolem roku 305 př. n. l. jako první hlavní město Seleukovské říše.Ačkoli Seleukos brzy přesunul své hlavní hlavní město do Antiochie, v severní Sýrii, Seleucie se za Seleukovců stala důležitým centrem obchodu, helénistické kultury a regionální vlády.Město bylo osídleno Řeky, Syřany a Židy.Aby se ze svého hlavního města stala metropole, donutil Seleukos téměř všechny obyvatele Babylonu, kromě místních chrámových kněží/podpůrných pracovníků, aby opustili a usadili se v Seleucii.Tabulka z roku 275 př. n. l. uvádí, že obyvatelé Babylonu byli převezeni do Seleucie, kde byl postaven palác a chrám (Esagila).Seleucia, stojící na soutoku řeky Tigris s hlavním kanálem z Eufratu, byla umístěna tak, aby přijímala dopravu z obou velkých vodních cest.
▲
●
Seleukovsko-maurská válka
©Image Attribution forthcoming. Image belongs to the respective owner(s).
305 BCE Jan 1 - 303 BCE

Seleukovsko-maurská válka

Indus Valley, Pakistan
Seleukovsko-mauryjská válka byla vedena mezi 305 a 303 př.nl.Začalo to, když Seleucus I. Nicator ze Seleukovské říše usiloval o znovudobytí indických satrapií Makedonské říše, kterou okupoval císař Chandragupta Maurya z říše Maurya.Válka skončila dohodou, která vyústila v připojení oblasti údolí Indus a části Afghánistánu k Mauryanské říši, přičemž Chandragupta si zajistil kontrolu nad oblastmi, které hledal, a manželské spojenectví mezi dvěma mocnostmi.Po válce se Mauryanská říše ukázala jako dominantní mocnost indického subkontinentu a Seleukovská říše obrátila svou pozornost k porážce svých soupeřů na západě.
▲
●
Antiochie založena
Antiochie ©Jean-Claude Golvin
301 BCE Jan 1

Antiochie založena

Antakya, Küçükdalyan, Antakya/
Po bitvě u Ipsu v roce 301 př. n. l. Seleucus I. Nicator získal území Sýrie a pokračoval v založení čtyř „sesterských měst“ v severozápadní Sýrii, z nichž jedním byla Antiochie, město pojmenované na počest jeho otce Antiocha;podle Sudy by mohl být pojmenován po jeho synovi Antiochovi.Poloha města nabízela svým obyvatelům geografické, vojenské a ekonomické výhody;Antiochie byla silně zapojena do obchodu s kořením a ležela v dosahu Hedvábné stezky a Královské cesty.Během pozdního helénistického období a raného římského období dosáhla populace Antiochie svého vrcholu přes 500 000 obyvatel (odhady obecně jsou 200 000–250 000), díky čemuž je město třetí největší v Říši po Římě a Alexandrii.Město bylo hlavním městem Seleukovské říše až do roku 63 př. n. l., kdy jej ovládli Římané, čímž se stalo sídlem guvernéra provincie Sýrie.Od počátku čtvrtého století bylo město sídlem hraběte z Orientu, vedoucího regionální správy šestnácti provincií.To bylo také hlavní centrum helénistického judaismu na konci období druhého chrámu.Antiochie byla jedním z nejdůležitějších měst ve východní polovině Středomoří římské říše.Pokrývalo téměř 1 100 akrů (4,5 km2) uvnitř zdí, z nichž jedna čtvrtina byla hora.Antiochie byla nazývána „kolébkou křesťanství “ v důsledku své dlouhověkosti a stěžejní role, kterou sehrála při vzniku jak helénistického judaismu, tak raného křesťanství.Křesťanský Nový zákon tvrdí, že jméno „křesťan“ se poprvé objevilo v Antiochii.Bylo to jedno ze čtyř měst Seleukidy v Sýrii a jeho obyvatelé byli známí jako Antiochéné.Město mohlo mít v augustových dobách až 250 000 lidí, ale během středověku upadlo na relativní bezvýznamnost kvůli válkám, opakovaným zemětřesením a změnám obchodních cest, které již neprocházely Antiochií z Dálného východu po Mongolech . invaze a dobývání.
▲
●
Bitva o Ipsus
©Image Attribution forthcoming. Image belongs to the respective owner(s).
301 BCE Jan 1

Bitva o Ipsus

Çayırbağ, Fatih, Çayırbağ/Afyo
Bitva o Ipsus byla vybojována mezi některými z Diadochů (následníků Alexandra Velikého) v roce 301 př. n. l. poblíž města Ipsus ve Frýgii.Antigonus I. Monophthalmus, vládce Frygie, a jeho syn Demetrius I. Makedonský byli postaveni proti koalici tří dalších nástupců Alexandra: Cassander, pravítko Makedonu;Lysimachus, vládce Thrákie;a Seleucus I. Nicator, vládce Babylonie a Persie .Bitva byla rozhodující porážkou pro Antigona, který během bitvy zemřel.Poslední šance na opětovné sjednocení Alexandrinské říše už byla prošlá, když Antigonus prohrál babylonskou válku a dvě třetiny své říše.Ipsus toto selhání potvrdil.Jak píše Paul K. Davis, „Ipsus byl vrcholným bodem boje mezi nástupci Alexandra Velikého o vytvoření mezinárodní helénistické říše, což se Antigonovi nepodařilo.“Místo toho byla říše rozdělena mezi vítěze, Ptolemaios si ponechalEgypt , Seleukos rozšířil svou moc do východní Malé Asie a Lysimachos obdržel zbytek Malé Asie.
▲
●
281 BCE - 223 BCE
Výška síly a výzevornament
Expanze na západ
©Image Attribution forthcoming. Image belongs to the respective owner(s).
281 BCE Jan 1

Expanze na západ

Sart, Salihli/Manisa, Turkey
Po jeho a Lysimachově rozhodujícím vítězství nad Antigonou v bitvě u Ipsu v roce 301 př. n. l. Seleukos převzal kontrolu nad východní Anatolií a severní Sýrií.V posledně jmenované oblasti založil nové hlavní město v Antiochii na Orontes, město, které pojmenoval po svém otci.Alternativní hlavní město bylo založeno v Seleucia na Tigris, severně od Babylonu.Seleukovo impérium dosáhlo největšího rozsahu po jeho porážce jeho někdejšího spojence Lysimacha u Corupedionu v roce 281 př. n. l., načež Seleukos rozšířil svou kontrolu na západní Anatolii.Doufal dále, že převezme kontrolu nad Lysimachovými zeměmi v Evropě – především Thrákií a dokonce samotnou Makedonií, ale byl zavražděn Ptolemaiem Ceraunem při přistání v Evropě.To znamenalo konec válek Diadochů.Jeho synovi a nástupci Antiochovi I. Soterovi zůstala obrovská říše sestávající z téměř všech asijských částí říše, ale tváří v tvář Antigonovi II. Gonatasovi v Makedonii a Ptolemaiovi II. otec skončil v dobývání evropských částí Alexandrovy říše.
▲
●
Galská invaze
Galská invaze do Anatolie ©Angus McBride
278 BCE Jan 1

Galská invaze

Antakya, Küçükdalyan, Antakya/

V roce 278 př. n. l. Galové pronikli do Anatolie a vítězství, které Antiochus vyhrál nad těmito Galy pomocí indických válečných slonů (275 př. n. l.), je prý původem jeho titulu Soter (Řek pro „zachránce“).

▲
●
První syrská válka
©Image Attribution forthcoming. Image belongs to the respective owner(s).
274 BCE Jan 1 - 271 BCE

První syrská válka

Syria
Dekádu do své vlády čelil Ptolemaios II. Antiochovi I., seleukovskému králi, který se pokoušel rozšířit držby své říše v Sýrii a Anatolii.Ptolemaios se ukázal jako silný vládce a zručný generál.Jeho nedávný sňatek s jeho dvorní sestrou Arsinoe II.Egyptskou navíc stabilizoval nestálý egyptský dvůr, což Ptolemaiovi umožnilo úspěšně provést tažení.První syrská válka byla pro Ptolemaiovce velkým vítězstvím.Antiochos ve svém počátečním spěchu dobyl Ptolemaiovy kontrolované oblasti v pobřežní Sýrii a jižní Anatolii.Ptolemaios znovu dobyl tato území do roku 271 př. n. l., čímž rozšířil Ptolemaiovskou vládu až do Carie a do většiny Kilikie.S Ptolemaiovým pohledem zaměřeným na východ prohlásil jeho nevlastní bratr Magas jeho provincii Kyrenaika za nezávislou.Zůstala nezávislá až do roku 250 př. n. l., kdy byla reabsorbována do Ptolemaiovského království: ale ne dříve, než vyvolalo řadu ptolemaiovských a seleukovských dvorních intrik, války a nakonec vedlo ke sňatku Theose a Berenice.
▲
●
Druhá syrská válka
©Sasha Otaku
260 BCE Jan 1 - 253 BCE

Druhá syrská válka

Syria
Antiochus II následoval svého otce v roce 261 př.nl, a tak začala nová válka o Sýrii.Dospěl k dohodě se současným antigonidským králem v Makedonii, Antigonem II Gonatasem, který měl rovněž zájem vytlačit Ptolemaia II. z Egejského moře.S Macedonskou podporou zahájil Antiochus II útok na ptolemaiovské základny v Asii.Většina informací o druhé syrské válce byla ztracena.Je jasné, že Antigonova flotila porazila Ptolemaiovu v bitvě na Kosu v roce 261 př. n. l., čímž umenšila Ptolemaiovu námořní sílu.Zdá se, že Ptolemaios ztratil půdu v ​​Kilikii, Pamfylii a Ionii, zatímco Antiochos znovu získal Milétos a Efesos.Makedonská účast ve válce přestala, když se Antigona začala zabývat povstáním Korintu a Chalcidy v roce 253 př. n. l., pravděpodobně podnícenou Ptolemaiem, stejně jako nárůstem nepřátelské aktivity podél severní hranice Makedonu.Válka byla uzavřena kolem roku 253 př. n. l. sňatkem Antiocha s Ptolemaiovou dcerou Berenikou Syrou.Antiochos zavrhl svou předchozí manželku Laodice a předal jí značné panství.Zemřel v Efezu v roce 246 př. n. l., podle některých zdrojů otráven Laodice.Ve stejném roce zemřel Ptolemaios II.
▲
●
Třetí syrská válka
©Radu Oltean
246 BCE Jan 1 - 241 BCE

Třetí syrská válka

Syria
Kolem roku 246 př. nl nastoupil na trůn Antiochův syn Seleucus II. Callinicus.Seleucus II byl brzy dramaticky poražen ve Třetí syrské válce proti Ptolemaiovi III zEgypta a poté musel bojovat v občanské válce proti svému vlastnímu bratrovi Antiochovi Hieraxovi.Baktrie a Parthia využily tohoto rozptýlení a oddělily se od říše.Také v Malé Asii se zdálo, že dynastie Seleukovců ztrácí kontrolu: Galové se plně usadili v Galacii, vznikla polonezávislá polohelénizovaná království v Bithýnii, Pontu a Kappadokii a město Pergamum na západě prosazení své nezávislosti za dynastie Attalidů.Seleukovská ekonomika začala vykazovat první známky slabosti, když Galaťané získali nezávislost a Pergamum ovládlo pobřežní města v Anatolii.Následně se jim podařilo částečně zablokovat kontakt se Západem.
▲
●
Rozpad středoasijských území
Bactrian Warrior ©JFoliveras
245 BCE Jan 1

Rozpad středoasijských území

Bactra, Afghanistan
Diodotos, guvernér baktrijského území, prosadil nezávislost kolem roku 245 př. n. l., ačkoli přesné datum není zdaleka jisté, aby vytvořil řecko-baktrijské království.Toto království se vyznačovalo bohatou helénistickou kulturou a mělo pokračovat ve své nadvládě nad Baktrií až do roku 125 př. n. l., kdy bylo zaplaveno invazí severních nomádů.Jeden z řecko-baktrijských králů, Demetrius I. z Baktrie, napadl Indii kolem roku 180 př. n. l., aby vytvořil Indo-řecká království.Zdá se, že vládci Persis, zvaní Fratarakas, také vytvořili určitou úroveň nezávislosti na Seleukovcích během 3. století př. n. l., zejména od doby Vahbarze.Později otevřeně přijali titul králů Persis, než se stali vazaly nově vytvořené Parthské říše .
▲
●
Parthia si nárokuje nezávislost
Parthští lukostřelci ©Karwansaray Publishers
238 BCE Jan 1

Parthia si nárokuje nezávislost

Ashgabat, Turkmenistan
Seleukovský satrapa z Parthie, jménem Andragoras, poprvé prohlásil nezávislost, paralelně s odtržením svého baktrianského souseda.Brzy poté však parthský kmenový náčelník zvaný Arsaces vtrhl kolem roku 238 př. n. l. na parthské území, aby vytvořil dynastii Arsacidů, ze které vznikla Parthská říše .
▲
●
223 BCE - 187 BCE
Vláda Antiocha III a probuzeníornament
Oživení s Antiochem III
Aliance s Mauryany ©Image Attribution forthcoming. Image belongs to the respective owner(s).
223 BCE Jan 1 - 191 BCE

Oživení s Antiochem III

Indus Valley, Pakistan
Oživení začalo, když mladší syn Seleuka II., Antiochus III. Veliký, nastoupil na trůn v roce 223 př. n. l.Ačkoli zpočátku neúspěšný ve čtvrté syrské válce protiEgyptu , který vedl k porážce u bitvy Raphia (217 BCE), Antiochus by dokázal sebe být největší Seleucid pravítka po Seleucus já sám.Následujících deset let strávil na své anabázi (cestě) východními částmi svého panství a obnovoval vzpurné vazaly jako Parthia a Greco-Bactria k alespoň nominální poslušnosti.Získal mnoho vítězství, jako je bitva u Mount Labus a bitva Arius a obléhal hlavní město Bactrian.Dokonce napodobil Seleuka s expedicí do Indie, kde se setkal s králem Sophagasenem (sanskrt: Subhagasena), který přijímal válečné slony, snad v souladu s existující smlouvou a spojenectvím stanoveným po seleukovsko-mauryanské válce.
▲
●
Čtvrtá syrská válka
©Image Attribution forthcoming. Image belongs to the respective owner(s).
219 BCE Jan 1 - 217 BCE

Čtvrtá syrská válka

Syria
Syrské války byly sérií šesti válek mezi Seleukovskou říší a Ptolemaiovským Egyptským královstvím, nástupnickými státy říše Alexandra Velikého, během 3. a 2. století př. n. l. o region tehdy nazývaný Coele-Syria, jednu z mála cest do Egypt.Tyto konflikty vyčerpávaly materiál a pracovní sílu obou stran a vedly k jejich případnému zničení a dobytí Římem a Parthií .Krátce jsou zmíněny v biblických Knihách Makabejských.
▲
●
Bitva u Raphie
Bitva u Raphie, 217 př.nl. ©Igor Dzis
217 BCE Jun 22

Bitva u Raphie

Rafah
Bitva u Raphie, známá také jako bitva o Gazu, byla vybojována 22. června 217 př. n. l. poblíž moderního Rafahu mezi silami Ptolemaia IV. Philopatora, krále a faraonaptolemaiovského Egypta a Antiocha III. Velikého ze Seleukovské říše během syrských válek. .Byla to jedna z největších bitev helénistických království a starověkého světa a určila suverenitu Coele Syria.
▲
●
Pátá syrská válka
©Image Attribution forthcoming. Image belongs to the respective owner(s).
202 BCE Jan 1 - 195 BCE

Pátá syrská válka

Syria
Po smrti Ptolemaia IV. v roce 204 př. n. l. následoval krvavý konflikt o regentství, protože jeho dědic Ptolemaios V. byl ještě dítě.Konflikt začal zavražděním manželky a sestry mrtvého krále Arsinoë ministry Agothoclem a Sosibiem.Osud Sosibia je nejasný, ale zdá se, že Agothocles držel regentství nějakou dobu, dokud nebyl zlynčován nestálým alexandrijským davem.Regentství bylo předáváno z jednoho poradce na druhého a království bylo ve stavu téměř anarchie.Ve snaze využít tohoto zmatku uspořádal Antiochus III druhou invazi do Coele-Sýrie.Přesvědčil Filipa V. Makedonského, aby se připojil k válce a dobyl území Ptolemaiovců v Malé Asii – akce, které vedly k druhé makedonské válce mezi Makedonií a Římany.Antiochos se rychle prohnal krajem.Po krátkém neúspěchu u Gazy zasadil zdrcující ránu Ptolemaiovcům v bitvě u Pania u hlavy řeky Jordán, která mu vynesla důležitý přístav Sidon.V roce 200 př. nl přišli římští vyslanci k Filipovi a Antiochovi a požadovali, aby se zdrželi invazedo Egypta .Římané neutrpěli žádné přerušení dovozu obilí z Egypta, klíčového pro podporu masivní populace v Itálii.Jelikož ani jeden z monarchů neplánoval invazi do samotného Egypta, ochotně vyhověli požadavkům Říma.Antiochus dokončil podrobení Coele-Sýrie v roce 198 př.nl a pokračoval v nájezdech na zbývající Ptolemaiovy pobřežní pevnosti v Carii a Kilikii.Problémy doma vedly Ptolemaia k hledání rychlého a nevýhodného závěru.Nativistické hnutí, které začalo před válkou s egyptským povstáním a rozšířilo se s podporou egyptských kněží, vyvolalo v celém království zmatek a pobuřování.Ekonomické potíže vedly Ptolemaiovu vládu ke zvýšení zdanění, což zase přiživilo nacionalistický oheň.Aby se mohl soustředit na domácí frontu, podepsal Ptolemaios v roce 195 př. n. l. s Antiochem smířlivou smlouvu, která nechala seleukovského krále v držení Coele-Sýrie a souhlasila se sňatkem s Antiochovou dcerou Kleopatrou I.
▲
●
Římsko-seleukovská válka
Římsko-seleukovská válka ©Graham Sumner
192 BCE Jan 1 - 188 BCE

Římsko-seleukovská válka

Antakya, Küçükdalyan, Antakya/
Po porážce svého někdejšího spojence Filipa Římem v roce 197 př. n. l. viděl Antiochus příležitost k expanzi do samotného Řecka.Povzbuzen vyhnaným kartáginským generálem Hannibalem a uzavřením spojenectví s nespokojenou Aetolskou ligou zahájil Antiochus invazi přes Hellespont.Se svou obrovskou armádou měl za cíl ustavit seleukovské impérium jako přední mocnost v helénském světě, ale tyto plány postavily říši do kolize s novou rostoucí mocností Středomoří, římskou republikou.V bitvách u Thermopyl (191 př. n. l.) a u Magnesie (190 př. n. l.) utrpěly Antiochovy síly výrazné porážky a byl donucen uzavřít mír a podepsat smlouvu z Apamey (188 př. n. l.), jejíž hlavní klauzule viděla, že Seleukovci souhlasí s zaplatit velkou náhradu, ustoupit z Anatolie a už se nikdy nepokusit rozšířit seleukovské území na západ od pohoří Taurus.Království Pergamum a Republika Rhodos, spojenci Říma ve válce, získali bývalé seleukovské země v Anatolii.Antiochus zemřel v roce 187 př. n. l. na další výpravě na východ, kde se snažil získat peníze na zaplacení odškodnění.
▲
●
Bitva o Magnesii
Seleukovská kalvárie vs. římská pěchota ©Igor Dzis
190 BCE Jan 1

Bitva o Magnesii

Manisa, Yunusemre/Manisa, Turk
Bitva o Magnesii byla vybojována jako součást římsko-seleukovské války, postavila proti sobě síly Římské republiky vedené konzulem Luciusem Corneliem Scipio Asiaticus a spojeneckého Pergamského království pod vedením Eumena II. proti seleukovské armádě Antiocha III. Velikého.Obě armády zpočátku tábořily severovýchodně od Magnesia ad Sipylum v Malé Asii (dnešní Manisa, Turecko) a pokoušely se několik dní vyprovokovat jeden druhého k bitvě na příznivém terénu.Když bitva konečně začala, Eumenes dokázal uvrhnout levé křídlo Seleucidů do nepořádku.Zatímco Antiochova jízda přemohla jeho protivníky na pravém křídle bitevního pole, střed jeho armády se zhroutil dříve, než jej stačil posílit.Moderní odhady uvádějí 10 000 mrtvých pro Seleukovce a 5 000 zabitých pro Římany.Bitva vyústila v rozhodující římsko-pergamské vítězství, které vedlo ke smlouvě z Apamey, která ukončila seleukovskou nadvládu v Malé Asii.
▲
●
187 BCE - 129 BCE
Úpadek a fragmentaceornament
Makabejská vzpoura
Makabejská vzpoura ©Image Attribution forthcoming. Image belongs to the respective owner(s).
167 BCE Jan 1 - 141 BCE

Makabejská vzpoura

Palestine
Makabejská vzpoura byla židovská vzpoura vedená Makabejci proti Seleukovské říši a proti helenistickému vlivu na židovský život.Hlavní fáze povstání trvala v letech 167–160 př. n. l. a skončila Seleukovci, kteří ovládli Judeu, ale konflikt mezi Makabejci, helenizovanými Židy a Seleukovci pokračoval až do roku 134 př. n. l., přičemž Makabejci nakonec dosáhli nezávislosti.Seleucidský král Antiochus IV. Epifanés zahájil v roce 168 př. n. l. masivní kampaň represí proti židovskému náboženství.Důvod, proč tak učinil, není zcela jasný, ale zdá se, že to souviselo s tím, že král považoval vnitřní konflikt mezi židovským kněžstvem za rozsáhlou vzpouru.Židovské praktiky byly zakázány, Jeruzalém se dostal pod přímou kontrolu Seleukovců a Druhý chrám v Jeruzalémě se stal místem synkretického pohansko-židovského kultu.Tato represe vyvolala přesně tu vzpouru, které se obával Antiochus IV., přičemž skupina židovských bojovníků vedená Judou Makabejským (Judah Maccabee) a jeho rodinou se v roce 167 př. n. l. vzbouřila a hledala nezávislost.Povstání začalo jako partyzánské hnutí na judském venkově, útočilo na města a terorizovalo řecké úředníky daleko od přímé kontroly Seleucidů, ale nakonec vyvinulo řádnou armádu schopnou zaútočit na opevněná seleukovská města.V roce 164 př. n. l. dobyli Makabejci Jeruzalém, což bylo významné brzké vítězství.Následné čištění chrámu a znovuzasvěcení oltáře 25. Kisleva je zdrojem svátku Chanuka.Seleukovci nakonec ustoupili a zakázali judaismus , ale radikálnější Makabejci, kteří se nespokojili s pouhým obnovením židovských praktik pod vládou Seleukovců, pokračovali v boji a prosazovali přímější rozchod se Seleukovci.Nakonec vnitřní rozdělení mezi Seleukovce a problémy jinde v jejich říši daly Makabejcům šanci na řádnou nezávislost.Spojenectví s Římskou republikou pomohlo zaručit jejich nezávislost.
▲
●
Seleukovské dynastické války
Seleukovské dynastické války ©Image Attribution forthcoming. Image belongs to the respective owner(s).
157 BCE Jan 1 - 63 BCE

Seleukovské dynastické války

Syria
Seleukovské dynastické války byly série válek o následnictví, které byly vedeny mezi konkurenčními větvemi seleukovské královské domácnosti o kontrolu nad Seleukovskou říší.Války, které začaly jako vedlejší produkt několika následnických krizí, které vznikly za vlády Seleuka IV. Filopátora a jeho bratra Antiocha IV. Epifana v 70. a 160. letech 19. století, představovaly poslední roky říše a byly důležitou příčinou jejího úpadku. hlavní mocnost na Blízkém východě a v helénistickém světě.Poslední válka skončila kolapsem království a jeho připojením římskou republikou v roce 63 před Kristem.Občanské války, které charakterizovaly pozdější léta Seleukovské říše, měly svůj původ v porážce Antiocha III. Velikého v římsko-seleukovské válce, za níž mírové podmínky zajistily, že zástupce seleukovské královské rodiny byl držen v Římě jako rukojmí.Zpočátku byl budoucí Antiochus IV. Epifanés držen jako rukojmí, ale po nástupu jeho bratra Seleuka IV. Filopata v roce 187 a zjevném porušení smlouvy Apamea s Římem byl Seleukos nucen Antiocha odvolat do Sýrie a místo toho jej nahradit svým syn, budoucí Demetrius I. Soter v roce 178 př.nl.
▲
●
Vzestup Arsacidů
Seleukovsko-parthské války ©Angus McBride
148 BCE Jan 1

Vzestup Arsacidů

Mesopotamia, Iraq
Seleukovská moc začala slábnout po porážce Antiocha III. z rukou Římanů v bitvě u Magnesie, která účinně zlomila seleukovskou moc a zejména seleukovskou armádu.Po této porážce, Antiochus začal výpravu do Íránu , ale byl zabit v Elymaïs. Arsacids pak převzal moc v Parthia a deklaroval jejich plnou nezávislost na Seleucid Říši.V roce 148 př. n. l. napadl parthský král Mithridates I. Médii, která již byla ve vzpouře proti seleukovské říši, a v roce 141 př. n. l. Parthové dobyli hlavní seleukovské město Seleucia (která byla východním hlavním městem seleukovské říše). Tato vítězství dala Mithridates kontrolu nad Mezopotámií a Babylónií.V roce 139 př. n. l. Parthové porazili velký seleukovský protiútok, rozbili seleukovskou armádu a zajali seleukovského krále Demetria II., čímž účinně ukončili seleukovské nároky na jakoukoli zemi na východ od řeky Eufrat.Aby Antiochus VII Sidetes znovu získal toto území, zahájil v roce 130 př. n. l. protiofenzivu proti Parthům, zpočátku je v bitvě dvakrát porazil.Parthové vyslali delegaci, aby vyjednala mírovou dohodu, ale nakonec odmítli podmínky navržené Antiochem.Seleukovská armáda byla poté rozptýlena do zimních ubikací.Parthové, pod vedením Phraatesa II., viděli příležitost k útoku, porazili a zabili Antiocha v bitvě u Ekbatany v roce 129 př. n. l. a pokračovali ve zničení a zajetí zbytku jeho masivní armády, čímž ukončili pokus Seleukovců znovu dobýt Persii.
▲
●
129 BCE - 64 BCE
Poslední roky a konec říšeornament
Bitva u Ekbatany
Parthská jízda ©Angus McBride
129 BCE Jan 1

Bitva u Ekbatany

Ecbatana, Hamadan Province, Ir
Bitva u Ekbatany byla vybojována v roce 129 př. n. l. mezi Seleukovci vedenými Antiochem VII Sidetem a Parthy vedenými Phraatesem II. a znamenala poslední pokus Seleukovců znovu získat svou moc na východě proti Parthům.Po jejich porážce bylo území Seleukovců omezeno na oblast Sýrie.
▲
●
Kolaps Seleukovské říše
seleukovská armáda ©Angus McBride
100 BCE Jan 1 - 63 BCE

Kolaps Seleukovské říše

Persia
V roce 100 př. n. l. kdysi impozantní Seleukovská říše zahrnovala o něco více než Antiochii a některá syrská města.Navzdory jasnému kolapsu jejich moci a úpadku jejich království kolem nich šlechtici nadále pravidelně hráli na krále, s občasným zásahemPtolemaiova Egypta a dalších vnějších mocností.Seleukovci existovali pouze proto, že je žádný jiný národ nechtěl absorbovat – protože představovali užitečný nárazník mezi svými ostatními sousedy.Ve válkách v Anatolii mezi Mithridatem VI Pontským a Sullou Římským zůstali Seleukovci většinou sami oběma hlavními bojovníky.
▲
●
Tigrinové napadají Sýrii
Král Tigranes II. Veliký ©Image Attribution forthcoming. Image belongs to the respective owner(s).
83 BCE Jan 1

Tigrinové napadají Sýrii

Syria
Mithridatův ctižádostivý zeť Tigranes Veliký , král Arménie, však viděl příležitost k expanzi v neustálých občanských sporech na jih.V roce 83 př. n. l. na pozvání jedné z frakcí v nekonečných občanských válkách napadl Sýrii a brzy se etabloval jako vládce Sýrie, čímž se Seleukovská říše prakticky skončila.
▲
●
Konec Seleukovské říše
©Image Attribution forthcoming. Image belongs to the respective owner(s).
69 BCE Jan 1 - 63 BCE

Konec Seleukovské říše

Antakya, Küçükdalyan, Antakya/
Seleukovská vláda však ještě úplně neskončila.Po porážce Mithridata a Tigrana římským vojevůdcem Lucullem v roce 69 př. n. l. bylo za Antiocha XIII. obnoveno seleukovské království.Přesto nebylo možné zabránit občanským válkám, protože další Seleucid, Filip II., bojoval o vládu s Antiochem.Po římském dobytí Pontu byli Římané stále více znepokojeni neustálým zdrojem nestability v Sýrii za Seleukovců.Jakmile byl Mithridates poražen Pompeiem v roce 63 př. n. l., Pompeius se pustil do úkolu přetvořit helénistický východ vytvořením nových klientských království a zřízením provincií.Zatímco klientským národům jako Arménie a Judea bylo dovoleno pokračovat s určitým stupněm autonomie pod místními králi, Pompeius viděl Seleukovce jako příliš problematické na to, aby pokračovali;odstranil obě soupeřící seleukovská knížata a udělal ze Sýrie římskou provincii.
▲
●

Characters



Antiochus III the Great

Antiochus III the Great

6th ruler of the Seleucid Empire

Tigranes the Great

Tigranes the Great

King of Armenia

Mithridates I of Parthia

Mithridates I of Parthia

King of the Parthian Empire

Seleucus I Nicator

Seleucus I Nicator

Founder of the Seleucid Empire

References



  • D. Engels, Benefactors, Kings, Rulers. Studies on the Seleukid Empire between East and West, Leuven, 2017 (Studia Hellenistica 57).
  • G. G. Aperghis, The Seleukid Royal Economy. The Finances and Financial Administration of the Seleukid Empire, Cambridge, 2004.
  • Grainger, John D. (2020) [1st pub. 2015]. The Seleucid Empire of Antiochus III. 223–187 BC (Paperback ed.). Barnsley: Pen and Sword. ISBN 978-1-52677-493-4.
  • Kosmin, Paul J. (2014). The Land of the Elephant Kings: Space, Territory, and Ideology in Seleucid Empire. Harvard University Press. ISBN 978-0-674-72882-0.
  • R. Oetjen (ed.), New Perspectives in Seleucid History, Archaeology and Numismatics: Studies in Honor of Getzel M. Cohen, Berlin – Boston: De Gruyter, 2020.
  • Michael J. Taylor, Antiochus the Great (Barnsley: Pen and Sword, 2013).