Uherské knížectví

Maďarská prehistorie zahrnuje období historie maďarského lidu neboli Maďarů, které začalo oddělením maďarštiny od ostatních ugrofinských nebo ugrofinských jazyků kolem roku 800 př. n. l. a skončilo maďarským dobytím Karpatské pánve kolem roku 895 n. l.Na základě nejstarších záznamů o Maďarech v byzantských, západoevropských a maďarských kronikách je učenci po staletí považovali za potomky starých Skythů a Hunů.V předvečer příchodu Maďarů (Magyars), kolem roku 895, Východní Francie, První bulharská říše a Velká Morava (vazalský stát Východní Francie) ovládly území Karpatské kotliny.Maďaři měli o tomto regionu mnoho znalostí, protože byli často najímáni jako žoldnéři okolními zřízeními a po desetiletí vedli v této oblasti vlastní tažení.Tato oblast byla řídce osídlena od doby, kdy Karel Veliký zničil avarský stát v roce 803, a Maďaři (Maďaři) se sem mohli nastěhovat pokojně a prakticky bez odporu.Nově sjednocení Maďaři v čele s Árpádem se od roku 895 usazovali v Karpatské kotlině.

Maďarské dobytí Karpatské kotliny byl sled historických událostí, které skončily usazením Maďarů ve střední Evropě na přelomu 9. a 10. století.Před příchodem Maďarů mezi sebou bojovaly o kontrolu nad Karpatskou kotlinou tři raně středověké mocnosti, První bulharská říše , Východní Francie a Morava.Občas najímali jako vojáky maďarské jezdce.Maďaři, kteří žili na pontských stepích východně od Karpat, proto znali svou budoucí vlast, když jejich dobývání začalo.Maďarské dobývání začalo v kontextu „pozdního nebo „malého“ stěhování národů.Současné zdroje dosvědčují, že Maďaři překročili Karpaty po společném útoku v roce 894 nebo 895 Pečeněhů a Bulharů proti nim.Nejprve ovládli nížinu východně od Dunaje a v roce 900 zaútočili a obsadili Panonii (oblast na západ od řeky). Využili vnitřních konfliktů na Moravě a někdy mezi lety 902 a 906 tento stát zničili.Tři hlavní teorie se pokoušejí vysvětlit důvody „maďarského záboru půdy“.Jeden tvrdí, že to byla zamýšlená vojenská operace, předem připravená po předchozích náletech, s výslovným účelem okupace nové vlasti.Tento pohled (reprezentovaný např. Bakayem a Padányim) navazuje především na vyprávění Anonymních a pozdějších maďarských kronik.Opačný názor tvrdí, že společný útok Pechenegů a Bulharů si vynutil ruku Maďarů.Kristó, Tóth a další stoupenci teorie se odvolávají na jednomyslné svědectví poskytnuté Letopisy z Fuldy, Regina z Prümu a Porfyrogeneta o souvislosti mezi konfliktem Maďarů s koalicí Bulgar-Pecheneg a jejich stažením z pontských stepí.Mezilehlá teorie předpokládá, že Maďaři po desetiletí zvažovali přesun na západ, když bulharsko-pečeněský útok urychlil jejich rozhodnutí opustit pontské stepi.Například Róna-Tas tvrdí, že „skutečnost, že navzdory sérii nešťastných událostí dokázali Maďaři udržet hlavu nad vodou, ukazuje, že byli skutečně připraveni jít dál“, když na ně zaútočili Pečeněhové.

Regino z Prümu uvádí, že Maďaři po svém příchodu do Karpatské kotliny „se potulovali divočinou Panonů a Avarů a svou každodenní potravu hledali lovem a rybolovem“.Zdá se, že jejich postup k Dunaji podnítil císaře Svaté říše římské Arnulfa, který byl korunován císařem, aby v roce 896 pověřil Braslava (vládce oblasti mezi řekami Drávou a Sávou)] obranou celé Panonie.

Další událostí zaznamenanou v souvislosti s Maďary je jejich nájezd proti Itálii v letech 899 a 900. Dopis arcibiskupa Theotmara ze Salcburku a jeho sufragánů naznačuje, že je císař Arnulf podněcoval k útoku na italského krále Berengara I.Ve velké bitvě porazili italské jednotky 2. září u řeky Brenty a v zimě vyplenili region Vercelli a Modena.Po tomto vítězství leželo celé Italské království na milost a nemilost Maďarům.Protože se jim nepostavila žádná italská armáda, rozhodli se Maďaři strávit mírnou zimu v Itálii, pokračovali v útocích na kláštery, hrady a města a snažili se je dobýt, jako to dělali předtím, než je začala pronásledovat Berengarova armáda.Vrátili se z Itálie, když se dozvěděli o smrti císaře Arnulfa.Než Maďaři opustili Itálii, na jaře roku 900, uzavřeli mír s Berengarem, který jim výměnou za odchod rukojmích dal peníze a na mír.Jak píše Liuprand, Maďaři se stali Berengarovými přáteli.Zdá se, že časem se někteří z maďarských vůdců stali jeho osobními přáteli.

Císařova smrt vysvobodila Maďary ze spojenectví s Východní Francií.Na zpáteční cestě z Itálie rozšířili svou vládu nad Panonií.Navíc podle Liutpranda z Cremony si Maďaři při korunovaci Arnulfova syna Ludvíka Dítěte v roce 900 „nárokovali pro sebe národ Moravanů, který si král Arnulf podrobil s pomocí jejich moci“. The Annals of Grado vypráví že Maďaři porazili Moravany po jejich stažení z Itálie.Poté Maďaři a Moravané uzavřeli spojenectví a společně napadli Bavorsko, podle Aventina.Současné Letopisy Fuldy však hovoří pouze o tom, že Maďaři dosáhli řeky Enns.

Maďaři dobývají východní části Velké Moravy a tím končí maďarské dobytí Karpatské kotliny, zatímco Slované od západu a severu do této oblasti jim začínají vzdávat hold.Datum, kdy Morava zanikla, je nejisté, protože neexistují jasné důkazy ani o „existenci Moravy jako státu“ po roce 902, ani o jejím pádu.Krátká poznámka v Annales Alamannici odkazuje na „válku s Maďary na Moravě“ v roce 902, během níž „země podlehla“, ale tento text je nejednoznačný.Alternativně tzv. Raffelstettenský celní řád zmiňuje „trhy Moravanů“ kolem roku 905. Život svatého Nauma vypráví, že Maďaři obsadili Moravu a dodává, že Moravané „nezajati Maďary, utekli k Bulharům“ .Konstantin Porfyrogenetos také spojuje pád Moravy s jejím obsazením Maďary.Zničení raně středověkých městských center a pevností v Szepestamásfalva, Dévény a dalších místech na moderním Slovensku se datuje do období kolem roku 900.

Maďaři vtrhli do Itálie pomocí tzv. „Cesty Maďarů“ vedoucí z Panonie do Lombardie v roce 904. Přišli jako spojenci krále Berengara I. proti jeho rivalovi, králi Ludvíkovi z Provence.Maďaři zdevastovali území obsazená dříve králem Ludvíkem podél řeky Pád, což zajistilo Berengarovo vítězství.Vítězný panovník dovolil Maďarům drancovat všechna města, která dříve přijala vládu jeho protivníka, a souhlasil s ročním tributem ve výši asi 375 kilogramů (827 lb) stříbra.Vítězství Maďarů bránilo jakýmkoli pokusům východní Francie o expanzi na východ na následující desetiletí a otevřelo Maďarům cestu k volnému drancování rozsáhlých území tohoto království.

Kurszán, byl kende Maďarů v dvojím vedení, přičemž Árpád sloužil jako gyula - podle teorie hlavního proudu.Měl klíčovou roli v maďarském dobytí.V letech 892/893 spolu s Arnulfem Korutanským zaútočil na Velkou Moravu, aby zajistil východní hranice Franské říše.Arnulf mu dal všechny dobyté země na Moravě.Kurszán také obsadil jižní část Maďarska, která patřila Bulharskému království.Poté, co si z jihu uvědomil zranitelnost země, vstoupil do spojenectví s byzantským císařem Lvem VI .Společně překvapivě porazili armádu Simeona I. Bulharského .Důležitou událost po dobytí Karpatské kotliny, zavraždění Kurszána Bavory, zaznamenala delší verze Annals of Saint Gall, Annales Alamannici a Annals of Einsiedeln.Ve třech kronikách se shodně uvádí, že Bavoři pozvali maďarského vůdce na večeři pod záminkou sjednání mírové smlouvy a zrádně ho zavraždili.Od této chvíle se Árpád stal jediným vládcem a obsadil část území svého bývalého partnera.

Dvě maďarské armády devastují jednu po druhé vévodství Sasko.Maďary požádal o příchod slovanský kmen Dalamančanů, který žil poblíž Míšně ohrožený saskými útoky.

Bitva u Pressburgu byla třídenní bitva, vybojovaná mezi 4. a 6. červencem 907, během níž byla maďarskými silami zničena východofrancká armáda, sestávající převážně z bavorských jednotek vedených markrabětem Luitpoldem.Přesné místo bitvy není známo.Současné zdroje říkají, že se to stalo v „Brezalauspurc“, ale kde přesně Brezalauspurc byl, není jasné.Někteří specialisté jej umisťují do okolí Zalaváru;ostatní v lokalitě blízko Bratislavy, tradiční předpoklad.Důležitým výsledkem bitvy u Pressburgu bylo, že Východofrancké království nemohlo znovu získat kontrolu nad karolinským pochodem Panonie, včetně území pozdější marchia orientalis, ztraceného v roce 900.Nejvýznamnějším výsledkem bitvy u Pressburgu je, že Maďaři zajistili země, které získali během maďarského dobývání Karpatské kotliny, zabránili německé invazi , která ohrozila jejich budoucnost, a založili Uherské království.Tato bitva je považována za jednu z nejvýznamnějších bitev v historii Maďarska a značí závěr maďarského dobytí.

Poté, co bitva u Pressburgu skončila katastrofální porážkou útočících východofranských armád vedených bavorským knížetem Luitpoldem, Maďaři podle filozofie nomádské války: znič svého nepřítele úplně nebo ho přinuť, aby se ti podrobil, nejprve přinutili bavorského prince Arnulfa zaplatit jim tribut a nechat jejich armády překročit země vévodství, aby zaútočily na další německá a křesťanská území, a poté zahájily dlouhé tažení proti ostatním východofranským vévodstvím.Ve svém tažení v roce 908 Maďaři znovu využili dalamánské území k útoku na Durynsko a Sasko, pocházející z Čech nebo Slezska, kde žily slovanské kmeny, jako tomu bylo v roce 906. Durynské a saské síly pod vedením Burcharda, vévody Durynsko se setkalo s Maďary na bitevním poli u Eisenachu.Nevíme mnoho podrobností o této bitvě, ale víme, že to byla drtivá porážka Němců a vůdce křesťanské armády: Burchard, vévoda durynský, byl zabit spolu s Eginem, vévodou durynským a Rudolfem I. Biskup z Würzburgu spolu s většinou německých vojáků.Maďaři poté vyplenili Durynsko a Sasko až k Brémám a vrátili se domů s mnoha kořistí.

V roce 909 vtrhla do Bavorska maďarská armáda, ale byla poražena Arnulfem, vévodou bavorským v menší bitvě u Pockingu.Král Ludvík rozhodl, že síly ze všech německých vévodství by se měly spojit a bojovat proti Maďarům.Vyhrožoval dokonce popravou těm, kdo se neshromáždí pod jeho vlajkou.Můžeme tedy předpokládat, že Ludvík shromáždil „obrovskou armádu“, jak to nazývá Liutprand ve své Antapodóze.Přesná velikost franské armády není známa, ale lze předpokládat, že byla daleko početnější než uherská armáda.To vysvětluje, proč byli Maďaři během bitvy tak obezřetní a čekali neobvykle dlouho (více než dvanáct hodin), přičemž sílu nepřítele postupně oslabovali taktikou udeř a utíkej a také pomocí psychologických metod, aby je zmátli. , než podnikne rozhodující taktický krok.První bitva u Lechfeldu byla důležitým vítězstvím maďarské armády nad spojenými silami Východní Francie a Švábska (Alamannie) pod nominálním velením Ludvíka Dítěte.Tato bitva je jedním z největších příkladů úspěchu předstírané ústupové taktiky používané nomádskými válečníky a příkladem efektivního využití psychologické války.

Po této první bitvě u Lechfeldu maďarská armáda pochodovala na sever, k hranici Bavorska a Franka, a setkala se s francouzsko-bavorsko-lotaringskou armádou vedenou Gebhardem, vévodou lotrinským u Rednitz.O bitvě nevíme mnoho podrobností, jen to, že bitva byla na hranici mezi Bavorskem a Franky, německá armáda byla těžce poražena.Velitelé armády Gebhard, vévoda lotrinský, Liudger, hrabě z Ladengau a většina vojáků byli zabiti a zbývající vojáci utekli.Z Annales Alamannici se také můžeme domnívat, že podobně jako v bitvě u Augsburgu se Maďarům podařilo oklamat nepřátelská vojska, tentokrát Bavorské, tak, že si mysleli, že bitvu vyhráli, a v tu chvíli, když nepřítel opustil stráž, zaútočili překvapením a porazili je.Je možné, že Maďaři mohli použít stejnou nomádskou taktiku předstíraného ústupu, se kterou před deseti dny vyhráli bitvu u Augsburgu.Po těchto dvou bitvách maďarská armáda vyplenila a vypálila německá území a nikdo se s nimi nepokusil znovu bojovat, stáhli se do opevněných měst a hradů a čekali, až se vrátí zpět do Maďarska.Na zpáteční cestě domů Maďaři vyplenili okolí Řezna, vypálili Altaich a Osterhofen.Král Ludvík Dítě žádá o mír a začíná platit tribut.

Maďarské jednotky překračují Bavorsko a útočí na Švábsko a Franky.Drancují území od Meinfeldu po Aargau.Poté překročí Rýn a poprvé zaútočí na Burgundsko.

Aventinusovo vyprávění potvrdilo, že Konrád byl po bitvě u Rednitzu v červnu 910 povinen platit Maďarům tribut, stejně jako jeho předchůdce Ludvík Dítě spolu se švábskými, franskými, bavorskými a saskými vévody. placení pravidelné daně bylo „cenou míru“.Poté, co byla zpacifikována západní hranice, Maďaři použili východní provincie Německého království jako ochranné pásmo a transferovou oblast k provádění svých dálkových vojenských tažení na daleký západ.Bavorsko umožnilo Maďarům do jejich říše pokračovat v cestě a bavorsko-maďarské vztahy byly během této doby popisovány jako neutrální.Navzdory „klidu“, který mu zaručovaly pravidelné platby daní, čelil neustálým nájezdům Maďarů, když vstupovali do pohraničí nebo se po vzdáleném tažení vraceli do Panonské pánve.Energický a bojovný Arnulf však již 11. srpna 909 porazil malý maďarský přepadový kontingent u Pockingu poblíž řeky Rott poté, co se stáhl z tažení, kde vypálili dva kostely ve Freisingu.V roce 910 porazil také další menší maďarskou jednotku u Neuchingu, která se vrátila z vítězné bitvy u Lechfeldu a dalších loupeživých útoků.Bitva u Innu se odehrála v roce 913, kdy maďarská nájezdní armáda při návratu z loupeživých útoků proti Bavorsku, Švábsku a Severnímu Burgundsku čelila spojené armádě Arnulfa, vévody bavorského, hrabat Erchangera a Burcharda ze Švábska a Lord Udalrich, který je porazil u Aschbachu u řeky Inn.

Po zvolení Jindřicha Fowlera novým králem Východní Francie vstoupí maďarská armáda do Německa a porazí Jindřichovy síly v bitvě u Püchenu a poté zamíří na Západ.Maďarská armáda vstupuje do Lotharingie a Francie.Král Karel Prostý nemůže shromáždit dostatek sil, aby jim mohl čelit v bitvě, ustoupí a nechá je plenit jeho říši.Počátkem roku 920 vstoupila stejná maďarská armáda ze západu do Burgundska a poté do Lombardska a porazila síly Rudolfa II. Burgundského, který zaútočil na Berengara I. Itálie, spojence Uherského knížectví.Poté Maďaři drancují okolí těch italských měst, o kterých si myslí, že podporovala Rudolfa: Bergamo, Piacenza a Nogara.

V roce 921 vstoupila maďarská armáda vedená Dursacem a Bogátem do severní Itálie, poté mezi Brescií a Veronou zničila síly italských stoupenců Rudolfa II. Burgundského, zabila palatina Odelrika a vzala do zajetí Gisleberta, hraběte z Bergama. .Tato armáda jde směrem k jižní Itálii, kde přezimuje, a v lednu 922 plení kraje mezi Římem a Neapolí.Maďarská armáda útočí na Apulii v jižní Itálii, kterou ovládají Byzantinci.

Jaro – Rudolf II. Burgundský je v Pavii zvolen italskými povstalci italským králem.Italský císař Berengar I. žádá o pomoc Maďary, které pak pošlou armádu vedenou Szalárdem, který vypálí Pavii a válečné galéry na břehu řeky Ticino.7. dubna – Když je ve Veroně zavražděn císař Berengar, Maďaři jdou směrem k Burgundsku.Rudolf II. Burgundský a Hugh z Arles se je snaží obklíčit v průsmycích Alp, ale Maďaři ze zálohy uniknou a zaútočí na Gothii a okolí Nîmes.Vracejí se domů, protože mezi nimi vypukne mor.Další maďarská armáda drancuje Sasko.Německý král Jindřich Fowler se stahuje na hrad Werla.Maďarský šlechtic padne náhodou do rukou Němců.Král Jindřich využívá této příležitosti k jednání s Maďary, žádá o mír a souhlasí s tím, že zaplatí tribut Uherskému knížectví.

Protože německý král Jindřich Fowler odmítl nadále platit tribut Uherskému knížectví, vstupuje do Saska maďarská armáda.Vstupují ze zemí slovanského kmene Dalamancijců, kteří odmítají jejich návrh na spojenectví, pak se Maďaři rozdělí na dvě části, ale brzy je armáda, která se snaží obejít Sasko ze západu, poražena spojenými silami Saska a Durynska u Gothy.Druhá armáda obléhá Merseburg, ale poté je v bitvě u Riade poražena královskou armádou.Za Jindřichova života se Maďaři neodvážili podniknout další nájezd na východní Francii.

Mezi Maďary a Pečeněgy vypukne válka, ale po zprávách o bulharském útoku na jejich území, přicházející město (pravděpodobně Bělehrad), je uzavřen mír.Maďaři a Pečeněhové se rozhodnou zaútočit na toto město.Maďarsko-pečeněská armáda poráží v bitvě u Wlndru uvolňující byzantsko-bulharské síly, poté město dobývají a po tři dny je drancují.Spojenci vyplenili Bulharsko , pak se vydali směrem ke Konstantinopoli, kde tábořili 40 dní, a vyplenili Thrákii, přičemž vzali mnoho zajatců.Byzantská říše uzavírá mírovou smlouvu s Maďary, vykupuje zajatce a přijímá tribut Uherskému knížectví.

Maďarská armáda vstupuje do Itálie, kde je král Hugh, který jim dává 10 bušlů zlata, přemlouvá k útoku na Córdobský chalífát.V polovině června přijíždějí Maďaři do Katalánska, plení oblast a poté vstupují na severní území Córdobského chalífátu.23. června Maďaři 8 dní obléhají Léridu, poté zaútočí na Cerdañu a Huescu.26. června Maďaři zajali Yahyu ibn Muhammad ibn al Tawil, vládce Barbastra, a drží ho v zajetí 33 dní, dokud nebude vykoupen.Konečně v červenci se Maďaři ocitnou na pouštním území a dojde jim jídlo a voda.Zabijí svého italského průvodce a vrátí se domů.Pět maďarských vojáků je zajato Cordobany a stávají se osobními strážci chalífy.

Německá armáda Otty I. porazí maďarskou armádu a dá ji na útěk v bitvě u Lechfeldu.Přes vítězství byly německé ztráty těžké, mezi nimi mnoho šlechticů: Konrád, vévoda lotrinský, hrabě Dietpald, Ulrich hrabě z Aargau, bavorský hrabě Berthold atd. Maďarskí vůdci Bulcsú, Lehel a Súr byli odvedeni do Řezna a oběšeni s mnoha dalšími Maďary.Německé vítězství zachovalo Německé království a nadobro zastavilo nomádské invaze do západní Evropy.Ota I. byl po vítězství svou armádou prohlášen císařem a otcem vlasti a v roce 962 byl korunován císařem Svaté říše římské, převážně na základě svého posíleného postavení po bitvě u Lechfeldu.Německá likvidace maďarské armády definitivně ukončila útoky maďarských nomádů proti latinské Evropě.Maďarský historik Gyula Kristó to nazývá „katastrofickou porážkou“.Po roce 955 Maďaři úplně zastavili všechna tažení na západ.Navíc Otto I. proti nim nezahájil žádné další vojenské tažení;jejich vůdce Fajsz byl po jejich porážce sesazen z trůnu a ve funkci velkoknížete Maďarů jej vystřídal Taksony.

Pozdější zdroj, Johannes Aventinus, píše, že Taksony bojoval v bitvě u Lechfeldu 10. srpna 955. Tam budoucí císař Svaté říše římské Ota I. porazil 8000-silnou maďarskou armádu.Pokud je tato zpráva spolehlivá, Taksony byl jedním z mála maďarských vůdců, kteří přežili bitevní pole.Moderní historici, včetně Zoltána Kordého a Gyuly Kristó, naznačují, že v té době Fajsz abdikoval ve prospěch Taksony.Po této bitvě loupeživé nájezdy Maďarů v západní Evropě ustaly a byli nuceni ustoupit ze zemí mezi řekami Enns a Traisen.Maďaři však pokračovali ve svých nájezdech do Byzantské říše až do 70. let 20. století.Podle Gesta Hungarorum "velký zástup muslimů" dorazil do Maďarska "ze země Bular" pod Taksony.Soudobý Abraham ben Jacob také zaznamenal v roce 965 přítomnost muslimských obchodníků z Uher v Praze. Anonymus také píše o příchodu Pečeněhů za vlády Taksonyho;udělil jim „země k bydlení v kraji Kemej až po Tisu“.Jediným znakem maďarského spojení se západní Evropou za Taksonyho je zpráva Liudpranda z Cremony.Píše o Zacheovi, kterého papež Jan XII. vysvětil na biskupa a „poslal k Maďarům, aby kázal, aby zaútočili“ na Němce v roce 963. Neexistuje však žádný důkaz, že by Zacheus někdy dorazil do Maďarska.

Změna z řadové náčelnické společnosti na státní společnost byla jedním z nejdůležitějších vývojů v této době.Zpočátku si Maďaři zachovali polokočovný životní styl, praktikovali transhumanci: migrovali podél řeky mezi zimními a letními pastvinami a nacházeli vodu pro svá dobytek.Kvůli změněným ekonomickým okolnostem, nedostatečným pastvinám pro podporu kočovné společnosti a nemožnosti jít dál se polokočovný maďarský životní styl začal měnit a Maďaři přijali usedlý život a obrátili se k zemědělství, ačkoli začátek této změny lze datovat do 8. století.Společnost se stala homogennější: místní slovanské a jiné obyvatelstvo splynulo s Maďary.Maďarskí kmenoví vůdci a jejich klany zřídili v zemi opevněná centra a později se jejich hrady staly centry žup.Celý systém maďarských vesnic se vyvinul v 10. století.Fajsz a Taksony, velkoknížata Maďarů, začali reformovat mocenskou strukturu.Poprvé pozvali křesťanské misionáře a postavili pevnosti.Taksony zrušil staré centrum maďarského knížectví (možná u Horní Tisy) a hledal nové u Székesfehérváru a Ostřihomi.Taksony také znovu zavedl starou vojenskou službu, změnil výzbroj armády a provedl rozsáhlé organizované přesídlení maďarského obyvatelstva.

Svjatoslav I. Kyjevský útočí na Byzantskou říši s maďarskými a pečeněskými pomocnými jednotkami.Byzantinci porazili Svjatoslavovu armádu v bitvě u Arcadiopolis.Konec maďarských invazí do Evropy.

Géza nastoupil po svém otci kolem roku 972. Přijal centralizační politiku, která dala vzniknout jeho slávě nemilosrdného vládce.Delší verze Života jeho syna dokonce uvádí, že Gézovy ruce byly „poskvrněny krví“.Pál Engel napsal, že Géza provedl proti svým příbuzným „rozsáhlou čistku“, což vysvětluje nedostatek odkazů na další členy dynastie Arpádovců z doby kolem roku 972.Géza se rozhodl uzavřít mír se Svatou říší římskou.Téměř současný Thietmar z Merseburgu potvrzuje, že konverze ke křesťanství pohanských Maďarů začala za Gézy, který se stal prvním křesťanským vládcem Maďarska.Géza však nadále pozoroval pohanské kulty, což dokazuje, že jeho obrácení ke křesťanství nebylo nikdy úplné.

Konsolidace uherského státu začala za vlády Gézy.Po bitvě u Arcadiopolis byla hlavním nepřítelem Maďarů Byzantská říše.Byzantská expanze ohrožovala Maďary, protože podrobená První bulharská říše byla v té době spojena s Maďary.Situace se pro knížectví ztížila, když Byzantská říše a Svatá říše římská uzavřely v roce 972 spojenectví.Roku 973 se dvanáct slavných maďarských vyslanců, které pravděpodobně jmenoval Géza, zúčastnilo sněmu Otty I., císaře Svaté říše římské.Géza navázal úzké vztahy s bavorským dvorem, pozval misionáře a oženil svého syna s Giselou, dcerou vévody Jindřicha II.Géza z dynastie Árpádovců, velký princ Maďarů, který ovládal pouze část sjednoceného území, nominální vládce všech sedmi maďarských kmenů, zamýšlel začlenit Maďarsko do křesťanské západní Evropy, přebudovat stát podle západního politického a sociálního modelu .

Nový maďarský stát se nacházel na hranici s křesťanstvím.Od druhé poloviny 10. století v Maďarsku vzkvétalo křesťanství , když tam přicházeli katoličtí misionáři z Německa.Mezi lety 945 a 963 hlavní představitelé knížectví (Gyula a Horka) souhlasili s konverzí ke křesťanství.V 973 Géza já a celá jeho domácnost byla pokřtěna a formální mír uzavřený s Emperor Otto já;zůstal však v podstatě pohan i po svém křtu: Géza byl vychován svým otcem Taksonym jako pohanský princ.První maďarský benediktinský klášter založil v roce 996 kníže Géza.Za Gézy se národ definitivně zřekl svého kočovného způsobu života a během několika desetiletí po bitvě u Lechfeldu se stal křesťanským královstvím.

Štěpán I., také známý jako král Svatý Štěpán, byl posledním uherským velkoknížetem mezi lety 997 a 1000 nebo 1001 a prvním uherským králem od roku 1000 nebo 1001 až do své smrti v roce 1038. Byl jediným synem velkoknížete Gézy. a jeho manželky Sarolt, která pocházela z prominentní rodiny gyulů.Ačkoli oba jeho rodiče byli pokřtěni, Stephen byl prvním členem jeho rodiny, který se stal oddaným křesťanem.Oženil se s Giselou Bavorskou, potomkem císařské otonské dynastie.Po nástupu svého otce v roce 997 musel Štěpán bojovat o trůn proti svému příbuznému Koppánymu, který byl podporován velkým počtem pohanských válečníků.Koppány porazil za asistence cizích rytířů včetně Vecelina, Honta a Pázmányho a domácích pánů.Byl korunován 25. prosince 1000 nebo 1. ledna 1001 korunou zaslanou papežem Silvestrem II.V sérii válek proti polonezávislým kmenům a náčelníkům – včetně Černých Maďarů a jeho strýce Gyuly mladšího – sjednotil Karpatskou kotlinu.Chránil nezávislost svého království tím, že v roce 1030 donutil invazní jednotky Konráda II., císaře Svaté říše římské, aby se stáhla z Maďarska.Štěpán zřídil nejméně jedno arcibiskupství, šest biskupství a tři benediktinské kláštery, což vedlo církev v Maďarsku k rozvoji nezávisle na arcibiskupech Svaté říše římské.Podněcoval šíření křesťanství tím, že vyměřoval přísné tresty za ignorování křesťanských zvyků.Jeho systém místní správy byl založen na hrabstvích organizovaných kolem pevností a spravovaných královskými úředníky.Maďarsko si za jeho vlády užívalo trvalého období míru a stalo se preferovanou cestou pro poutníky a obchodníky cestující mezi západní Evropou, Svatou zemí a Konstantinopolí.

Štěpán I., potomek Arpáda, je papežem uznán za prvního křesťanského krále Maďarska a korunován prvním uherským králem v Ostřihomi.Rozšiřuje maďarskou kontrolu nad Karpatskou kotlinou.Vydává také svá nejstarší nařízení, nařizuje stavbu kostelů a zakazuje pohanské praktiky.Založení nejstaršího benediktinského opatství, Pannonhalma a prvních římskokatolických diecézí