Černá Hora těžce trpěla v první světové válce .Krátce poté, co Rakousko- Uhersko vyhlásilo válku Srbsku (28. července 1914), ztratila Černá Hora jen málo času při vyhlášení války ústředním mocnostem – v první řadě Rakousku-Uhersku – dne 6. srpna 1914, přestože rakouská diplomacie slíbila postoupit Shkoder Černé Hoře. kdyby zůstal neutrální.Pro účely koordinace v boji proti nepřátelské armádě byl srbský generál Božidar Jankovič jmenován velitelem vrchního velení srbské a černohorské armády.Černá Hora obdržela od Srbska 30 děl a finanční pomoc 17 milionů dinárů.Francie přispěla koloniálním oddílem 200 mužů umístěným v Cetinje na začátku války, stejně jako dvěma radiostanicemi – umístěnými na vrcholu hory Lovćen a v Podgorici.Až do roku 1915 Francie zásobovala Černou Horu potřebným válečným materiálem a potravinami přes přístav Bar, který byl blokován rakouskými bitevními loděmi a ponorkami.V roce 1915 tuto roli převzala Itálie, která zásobovala neúspěšně a nepravidelně přes linii Shengjin-Bojana-Skadarské jezero, nezabezpečenou trasu kvůli neustálým útokům albánských neregulérních organizací organizovaných rakouskými agenty.Nedostatek životně důležitých materiálů nakonec vedl Černou Horu ke kapitulaci.Rakousko-Uhersko vyslalo samostatnou armádu k invazi do Černé Hory a k zabránění spojení srbské a černohorské armády.Tato síla však byla odražena a Černohorci z vrcholu silně opevněného Lovćenu pokračovali v bombardování Kotoru, které držel nepřítel.Rakousko-uherské armádě se podařilo dobýt město Pljevlja, zatímco na druhé straně Černohorci dobyli Budvu, tehdy pod rakouskou kontrolou.Srbské vítězství v bitvě u Ceru (15.–24. srpna 1914) odklonilo nepřátelské síly od Sandjaku a Pljevlja se opět dostala do rukou Černé Hory.10. srpna 1914 podnikla černohorská pěchota silný útok proti rakouským posádkám, ale výhodu, kterou jako první získali, se jim nepodařilo zúročit.Úspěšně odolali Rakušanům při druhé invazi do Srbska (září 1914) a téměř se jim podařilo dobýt Sarajevo.Se začátkem třetí rakousko-uherské invaze však musela černohorská armáda odejít před velkou přesilou a rakousko-uherské, bulharské a německé armády nakonec obsadily Srbsko (prosinec 1915).Srbská armáda však přežila a pod vedením srbského krále Petra I. začala ustupovat přes Albánii.Aby podpořila srbský ústup, zapojila se černohorská armáda pod vedením Janka Vukotice do bitvy u Mojkovac (6.–7. ledna 1916).Černá Hora také utrpěla rozsáhlou invazi (leden 1916) a po zbytek války zůstala v držení centrálních mocností.Podrobnosti viz Srbská kampaň (první světová válka).Rakouský důstojník Viktor Weber Edler von Webenau sloužil jako vojenský guvernér Černé Hory v letech 1916 až 1917. Poté tuto pozici obsadil Heinrich Clam-Martinic.Král Mikuláš uprchl do Itálie (leden 1916) a poté do Francie;vláda přenesla své operace do Bordeaux.Nakonec spojenci osvobodili Černou Horu od Rakušanů.Nově svolané Národní shromáždění Podgorice obvinilo krále ze snahy o separátní mír s nepřítelem a následně ho sesadilo, zakázalo jeho návrat a rozhodlo, že Černá Hora by se měla 1. prosince 1918 připojit ke Srbskému království. Část bývalé černohorské armády síly stále loajální ke králi zahájily povstání proti sloučení, Vánoční povstání (7. ledna 1919).