Makabejská vzpoura byla významná židovská vzpoura, která se odehrála v letech 167–160 př. n. l. proti Seleukovské říši a jejímu helénistickému vlivu na židovský život.Vzpouru vyvolaly tyranské činy seleukovského krále Antiocha IV. Epifana, který zakázal židovské praktiky, ovládl Jeruzalém a znesvětil Druhý chrám.Tato represe vedla ke vzniku Makabejců, skupiny židovských bojovníků vedených Judou Makabejským, kteří usilovali o nezávislost.Povstání začalo jako partyzánské hnutí na judském venkově, kdy Makabejci útočili na města a vyzývali řecké úředníky.Postupem času vyvinuli řádnou armádu a v roce 164 př. n. l. dobyli Jeruzalém.Toto vítězství znamenalo zlom, protože Makabejci vyčistili chrám a znovu zasvětili oltář, což dalo vzniknout svátku Chanuka.Přestože Seleukovci nakonec ustoupili a povolili praktikování judaismu , Makabejci pokračovali v boji za úplnou nezávislost.Smrt Judy Makabejského v roce 160 př. n. l. dočasně umožnila Seleukovcům znovu získat kontrolu, ale Makabejci pod vedením Jidášova bratra Jonathana Apphua nadále odolávali.Vnitřní rozpory mezi Seleukovci a pomoc římské republiky nakonec vydláždily cestu pro Makabejské, aby dosáhli skutečné nezávislosti v roce 141 př. n. l., kdy Simon Thassi vyhnal Řeky z Jeruzaléma.Tato vzpoura měla hluboký dopad na židovský nacionalismus a sloužila jako příklad úspěšné kampaně za politickou nezávislost a odpor proti protižidovskému útlaku.