Ve volbách v roce 1997 si konzervativní strana zajistila významnou většinu, což jí umožnilo upravit ústavu, aby se omezily kontroly a protiváhy v moci předsedy vlády.Nawaz Sharif čelil institucionálním výzvám ze strany klíčových osobností, jako je prezident Farooq Leghari, předseda Sboru náčelníků štábů generál Jehangir Karamat, náčelník štábu námořnictva admirál Fasih Bokharie a hlavní soudce Sajjad Ali Shah.Sharif úspěšně čelil těmto výzvám, což vedlo k rezignaci všech čtyř, přičemž hlavní soudce Shah odstoupil poté, co byl Nejvyšší soud napaden Sharifovými příznivci.Napětí s Indií eskalovalo v roce 1998 po indických jaderných testech (operace Shakti).V reakci na to Šaríf svolal schůzi výboru pro obranu kabinetu a následně nařídil pákistánské vlastní jaderné testy v pohoří Chagai.Tato akce, i když byla mezinárodně odsuzována, byla doma populární a zvýšila vojenskou připravenost podél indických hranic.Sharifova silná reakce na mezinárodní kritiku po jaderných testech zahrnovala odsouzení Indie za šíření jaderných zbraní a kritiku Spojených států za jejich historické použití jaderných zbraní vJaponsku :Svět, místo aby vyvíjel tlak na [Indii]... aby se nevydala destruktivní cestou... uvalil na [Pákistán] všechny možné sankce bez její viny...!Pokud by Japonsko mělo vlastní jadernou kapacitu...[města]...Hirošima a Nagasaki by neutrpěly atomové zničení z rukou... Spojených státůPod jeho vedením se Pákistán stal sedmým vyhlášeným státem s jadernými zbraněmi a prvním v muslimském světě.Kromě jaderného rozvoje zavedla Sharifova vláda politiku životního prostředí založením Pákistánské agentury pro ochranu životního prostředí.Sharif pokračoval v Bhuttově kulturní politice a umožnil určitý přístup k indickým médiím, což znamenalo mírný posun v mediální politice.