Murad dobyl Niš v roce 1386, snad přinutil Lazara Srbska, aby přijal osmanské vazalství brzy poté.Zatímco se tlačil hlouběji na sever – centrální Balkán, Murad měl také síly pohybující se na západ podél „Via Ingatia“ do Makedonie, čímž si vynutil vazalský status regionálním vládcům, kteří do té doby unikali tomuto osudu.Jeden kontingent dosáhl albánského pobřeží Jaderského moře v roce 1385. Další obsadil a obsadil Soluň v roce 1387. Nebezpečí pro pokračující nezávislost balkánských křesťanských států bylo znepokojivě zjevné.Když anatolské záležitosti donutily Murada opustit Balkán v roce 1387, jeho srbští a
bulharští vazalové se pokusili přerušit svá pouta s ním.Lazar vytvořil koalici s Tvrtkem I. z Bosny a Stratsimirem z Vidinu.Poté, co odmítl osmanskou žádost, aby dostál svým vazalským závazkům, byly proti němu vyslány jednotky.Lazar a Tvrtko se setkali s Turky a porazili je u Plocniku, západně od Niše.Vítězství jeho křesťanských knížat povzbudilo Shishmana, aby se zbavil osmanského vazalství a znovu prosadil bulharskou nezávislost.