V diplomu z 26. července 1324 uvádí uherský král Karel I. Basarab jako „naše vojvodství Valašska“, což naznačuje, že v té době byl Basarab vazalem uherského krále.^[62] V krátké době však Basarab odmítl přijmout královskou suverenitu, protože ani Basarabova rostoucí moc, ani aktivní zahraniční politika, kterou vedl na vlastní účet na jih, nebyly v Uhrách přijatelné.^[63] V novém diplomu z 18. června 1325 jej král Karel I. uvádí jako „Basaraba z Valašska, nevěrného královské svaté koruně“ (Bazarab Transalpinum regie corone infidelem).^[64]Král Karel I. v naději, že Basaraba potrestá, zahájil proti němu v roce 1330 vojenskou kampaň. Král postoupil se svým hostitelem do Valašska, kde se zdálo, že vše bylo zpustošeno.Král si nedokázal Basaraba podmanit a nařídil ústup přes hory.Ale v dlouhém a úzkém údolí byla maďarská armáda napadena Rumuny, kteří zaujali pozice na výšinách.Bitva zvaná bitva u Posady trvala čtyři dny (9.–12. listopadu 1330) a byla katastrofou pro Maďary, jejichž porážka byla zničující.^[65] Králi se podařilo uprchnout jen tak, že si vyměnil královský erb s jedním ze svých posluhovačů.^[66]Bitva u Posady byla zlomovým bodem v uhersko-valašských vztazích: v průběhu 14. století se sice uherští králové ještě nejednou pokusili ovládnout valašská vojvodství, ale uspět mohli jen dočasně.Basarabovo vítězství tak nenávratně otevřelo cestu k nezávislosti Valašského knížectví.