Časné migrace lidí v jižní a východní Asii pravděpodobně zahrnovaly cesty přes Írán, region s různorodou geografií a zdroji vhodnými pro rané homininy.Kamenné artefakty z ložisek štěrku podél několika řek, včetně Kašafrud, Mashkid, Ladiz, Sefidrud, Mahabad a dalších, naznačují přítomnost raných populací.Klíčová místa rané lidské okupace v Íránu jsou Kašafrud v Khorasanu, Mashkid a Ladiz v Sistanu, Shiwatoo v Kurdistánu, jeskyně Ganj Par a Darband v Gilan, Khaleseh v Zanjan, Tepe Gakia u Kermanshahu ^[1] a Pal Barik v Ilamu, pocházející z před milionem let až před 200 000 lety.Nástroje Mousterian Stone, spojené s neandrtálci, byly nalezeny v celém Íránu, zejména v oblasti Zagros a centrálního Íránu na místech jako Kobeh, Kaldar, Bisetun, Qaleh Bozi, Tamtama, Warwasi.Pozoruhodným objevem byl neandrtálský poloměr v roce 1949 CS Coon v jeskyni Bisitun.^[2]Důkazy o svrchním paleolitu a epipaleolitu pocházejí především z oblasti Zagros s místy v Kermanshahu a Khoramabadu, jako je jeskyně Yafteh.V roce 2018 byl v Kermanshahu nalezen neandrtálský dětský zub spolu s nástroji středního paleolitu.^[3] Období epipaleolitu, zahrnující cca.V letech 18 000 až 11 000 př. n. l. v jeskyních v pohoří Zagros žili lovci-sběrači se zvýšenou rozmanitostí lovených a sbíraných rostlin a zvířat, včetně menších obratlovců, pistácií, divokého ovoce, hlemýžďů a malých vodních živočichů.