Poté, co se Belgové vzdali obléhání města Bibrax, které patřilo kmeni Remi, utábořili svou armádu do dvou římských mil od Caesarova tábora.Ačkoli se zpočátku zdráhal bojovat, některé menší kavaleristické potyčky mezi tábory vyvolaly v Caesarovi dojem, že jeho muži nejsou nižší než Belgae, a tak se rozhodl pro krutou bitvu.Protože Caesarovy síly byly v přesile, a tudíž jim hrozilo, že budou obklíčeny, nechal svou armádu postavit dva zákopy, každý o délce 400 kroků, jeden na každé straně pláně před římským táborem.Na konci těchto zákopů nechal Caesar postavit malé pevnosti, do kterých umístil své dělostřelectvo.Potom nechal v táboře dvě legie jako zálohu a sestavil svých zbývajících šest v bitevním pořadí a nepřítel udělal totéž.Jádro bitvy leželo v malé bažině, která se nacházela mezi oběma armádami, a obě síly úzkostlivě očekávaly, že ta druhá překročí tuto překážku, protože to jistě naruší síly, které tak učinily.Bitvu zahájily kavaleristické šarvátky, i když žádná ze sil nepřekročila močál.Caesar tvrdí, že jeho síly vyšly v těchto počátečních akcích příznivě, a tak vedl své síly zpět do svého tábora.Po Caesarově manévru belgické síly tábor obešly a snažily se k němu přiblížit zezadu.Zadní část tábora byla ohraničena řekou Axona (dnes nazývaná řeka Aisne) a Belgové se snažili zaútočit na tábor přes jediné místo brodění v řece.Caesar tvrdí, že jejich záměrem bylo převést část své síly přes most a buď zaútočit na tábor, nebo odříznout Římany od zemí na opačné straně řeky.Tato taktika by jednak připravila Římany o půdu pro hledání potravy, jednak by jim zabránila přijít na pomoc kmeni Remi, jehož země měli Belgové v úmyslu drancovat (jak je zmíněno v Preludiu výše).Aby čelil tomuto manévru, poslal Caesar veškerou svou lehkou pěchotu a kavalérii, aby zvládli obtížný terén (protože pro těžkou pěchotu by to bylo obtížnější).Belgické síly, zděšené odvážným útokem Caesarových mužů a jejich následnou neschopností zaútočit na tábor, nebo zablokovat Římanům překročení řeky, se stáhly do svého tábora.Poté svolali válečnou radu a okamžitě rezignovali na návrat do svých domovských území, kde by se jim snad lépe podařilo napadnout Caesarovu invazní armádu.Belgický odchod z jejich tábora byl tak uspěchaný a neorganizovaný, že to římským silám připadalo jako panický ústup.Protože však Caesar dosud neznal důvod jejich odjezdu, rozhodl se, že nebude okamžitě pronásledovat síly ze strachu ze zálohy.Následujícího dne, poté, co se Caesar od svých zvědů dozvěděl o plnohodnotném ústupu belgických sil, vyslal tři legie a celou svou jízdu, aby zaútočily na zadní část belgické pochodové kolony.Ve svém popisu této akce Caesar tvrdí, že tyto římské síly zabily tolik mužů, kolik jim denní světlo dovolilo, bez jakéhokoli rizika pro ně (protože belgické síly byly zaskočeny a prolomily hodnost, hledaly bezpečí za letu).