Peloponéská válka

Peloponéskou válku způsobil především strach Sparty z rostoucí moci a vlivu Athénské říše.Po skončení perských válek v roce 449 př. n. l. se tyto dvě mocnosti při absenci perského vlivu nebyly schopny dohodnout na svých příslušných sférách vlivu.Tato neshoda nakonec vedla k třenicím a přímé válce.Ambice Atén a jejich společnosti navíc přispěly ke zvýšení nestability v Řecku .Na rozpoutání války sehrály významnou roli i ideologické a společenské rozdíly mezi Aténami a Spartou.Atény, největší námořní mocnost v Egejském moři, ovládaly Delianskou ligu během jejího Zlatého věku, který se shodoval s životy vlivných osobností jako Platón, Sokrates a Aristoteles.Athény však postupně proměnily Ligu v Impérium a využily své nadřazené námořnictvo k zastrašení svých spojenců a zredukovaly je na pouhé přítoky.Sparta, jako hlava Peloponéského spolku složeného z několika velkých městských států, včetně Korintu a Théb, stále více podezírala rostoucí moc Athén, zejména kontrolu nad řeckými moři.

Spartská strategie během první války, známé jako Archidamská válka (431–421 př. n. l.) po spartském králi Archidamovi II., spočívala v invazi do země obklopující Athény.Zatímco tato invaze připravila Athéňany o úrodnou půdu kolem jejich města, samotné Athény si dokázaly udržet přístup k moři a moc netrpěly.Mnoho občanů Attiky opustilo své farmy a přestěhovalo se do Dlouhých hradeb, které spojovaly Atény s jejich přístavem Pireus.Na konci prvního roku války přednesl Pericles svou slavnou pohřební řeč (431 př. n. l.).Athénská strategie byla zpočátku vedena stratégy, neboli generálem Periklesem, který Athéňanům radil, aby se vyhnuli otevřené bitvě s mnohem početnějšími a lépe vycvičenými spartskými hoplíty a místo toho se spoléhali na flotilu.

V roce 430 př. n. l. zasáhlo Athény propuknutí moru.Mor pustošil hustě zaplněné město a z dlouhodobého hlediska byl významnou příčinou jeho konečné porážky.Mor vyhladil přes 30 000 občanů, námořníků a vojáků, včetně Perikla a jeho synů.Zhruba jedna třetina až dvě třetiny aténského obyvatelstva zemřela.Athénská pracovní síla byla odpovídajícím způsobem drasticky snížena a dokonce i cizí žoldáci se odmítli najmout do města prošpikovaného morem.Strach z moru byl tak rozšířený, že spartská invaze do Attiky byla opuštěna a jejich jednotky nebyly ochotny riskovat kontakt s nemocným nepřítelem.

Bitva u Naupactu, která se odehrála týden po athénském vítězství u Rhia, postavila athénskou flotilu dvaceti lodí, které velel Phormio, proti peloponéské flotile sedmdesáti sedmi lodí, které velel Cnemus.Athénské vítězství u Naupactu ukončilo pokus Sparty napadnout Athény v Korintském zálivu a na severozápadě a zajistilo Athénům nadvládu na moři.U Naupactu byli Athéňané zády opřeni o zeď;porážka tam by ztratila Atény oporu v Korintském zálivu a povzbudila Peloponésany k pokusům o další agresivní operace na moři.

Město Mytilene se pokusilo sjednotit ostrov Lesbos pod svou kontrolou a vzbouřit se od Athénské říše.V roce 428 př. n. l. naplánovala mytilejská vláda povstání ve shodě se Spartou, Boiótií a některými dalšími městy na ostrově a začala se připravovat na povstání opevněním města a zásobováním pro prodlouženou válku.Tyto přípravy byly přerušeny athénským loďstvem, které bylo o spiknutí informováno.Athénská flotila zablokovala Mytilénu po moři.Příchod 1 000 athénských hoplítů na Lesbos mezitím umožnil Athénám dokončit investici Mytilény tím, že ji obezdí na souši.Ačkoli Sparta nakonec vyslala flotilu v létě roku 427 př. n. l., postupovala s takovou opatrností a tolika zpožděními, že dorazila do blízkosti Lesbosu jen včas, aby obdržela zprávu o kapitulaci Mytilény.

Sparta byla závislá na helotech, kteří se starali o pole, zatímco její občané trénovali, aby se stali vojáky.Heloty umožnily sparťanský systém, ale nyní místo mimo Pylos začalo přitahovat helotské uprchlíky.Strach z všeobecné vzpoury helotů povzbuzený blízkou aténskou přítomností navíc hnal Sparťany k akci, která vyvrcholila athénským námořním vítězstvím v bitvě u Pylosu.Athénská flotila byla vyhnána na břeh u Pylosu bouří a na popud Demosthena athénští vojáci opevnili poloostrov, a když flotila znovu odešla, zůstala tam malá síla.Zřízení athénské posádky na spartském území vyděsilo spartské vedení a spartská armáda, která pod velením Agise pustošila Attiku, svou výpravu ukončila (výprava trvala jen 15 dní) a vydala se na pochod domů, zatímco spartská flotila u Corcyra odplula do Pylosu.

Po bitvě u Pylosu, která vyústila v izolaci více než 400 spartských vojáků na ostrově Sphacteria, Sparta zažalovala o mír a poté, co u Pylosu sjednala příměří tím, že se vzdala lodí peloponéské flotily jako bezpečnost, vyslala velvyslanectví do Atény k jednání o urovnání.Tato jednání se však ukázala jako neplodná a se zprávou o jejich neúspěchu skončilo příměří;Athéňané však odmítli vrátit peloponéské lodě a tvrdili, že během příměří byly podniknuty útoky na jejich opevnění.Sparťané se pod vedením svého velitele Epitadase pokoušeli vypořádat s athénskými hoplíty a zatlačit jejich nepřátele zpět do moře, ale Demosthenes popsal své lehce vyzbrojené jednotky v rotách o 200 mužích, aby obsadili vysoké body a obtěžovali nepřítele. raketová palba, kdykoli se přiblížili.Když se Sparťané vrhli na své trýznitele, lehké jednotky, nezatížené těžkým hoplitským brněním, mohly snadno utéct do bezpečí.Na nějakou dobu zavládla patová situace, kdy se Athéňané neúspěšně snažili vytlačit Sparťany z jejich silných pozic.V tomto okamžiku se velitel messenského oddílu v athénských silách Comon přiblížil k Demosthenesovi a požádal ho, aby dostal jednotky, s nimiž by se mohl pohybovat zdánlivě neprůchodným terénem podél pobřeží ostrova.Jeho žádost byla splněna a Comon vedl své muže do sparťanského týlu cestou, která byla kvůli své drsnosti ponechána nehlídaná.Když se vynořil se svou silou, Sparťané nevěřícně opustili svou obranu;Atéňané se zmocnili přístupů k pevnosti a spartská síla stála na pokraji zničení.V tomto bodě Cleon a Demosthenes odmítli pokračovat v útoku a raději vzali do zajetí co nejvíce Sparťanů.Athénský herold nabídl Sparťanům šanci vzdát se a Sparťané odhodili své štíty a nakonec souhlasili s vyjednáváním.Ze 440 Sparťanů, kteří přešli do Sphacterie, 292 přežilo, aby se vzdalo;z toho bylo 120 mužů elitní spartské třídy."Výsledek," poznamenal Donald Kagan, "otřásl řeckým světem."Sparťané, jak se předpokládalo, se nikdy nevzdají.Sphacteria změnila povahu války.

Když příměří v roce 422 skončilo, Kleon dorazil do Thrákie v síle 30 lodí, 1200 hoplítů a 300 jezdců spolu s mnoha dalšími vojáky athénských spojenců.Znovu zajal Torone a Scione.Brasidas měl v Amphipolis asi 2 000 hoplítů a 300 jezdců plus nějaké další vojáky, ale necítil, že by mohl Kleona porazit v ostré bitvě.Brasidas poté přesunul své síly zpět do Amphipolis a připravil se k útoku;když si Cleon uvědomil, že se blíží útok, a protože se zdráhal bojovat, než dorazily očekávané posily, začal ustupovat;ústup byl špatně uspořádán a Brasidas směle zaútočil proti neorganizovanému nepříteli a dosáhl vítězství.Po bitvě nechtěli ani Athéňané, ani Sparťané pokračovat ve válce (Cleon byl nejjestřábí člen z Athén) a v roce 421 př. n. l. byl podepsán Niciaský mír.

V roce 425 př. n. l. Sparťané prohráli bitvy u Pylos a Sphacteria, což byla těžká porážka, která vedla k tomu, že Athéňané drželi 292 vězňů.Nejméně 120 bylo Spartiatů, kteří se zotavili do roku 424 př. n. l., kdy spartský generál Brasidas dobyl Amfipolis.Ve stejném roce utrpěli Athéňané velkou porážku v Boiótii v bitvě u Delia a v roce 422 př. n. l. byli znovu poraženi v bitvě u Amphipolis ve svém pokusu získat zpět toto město.Jak Brasidas, přední spartský generál, tak Cleon, přední politik v Aténách, byli zabiti v Amphipolis.Tou dobou už byly obě strany vyčerpané a připravené na mír.Skončila první polovina peloponéské války.

Bitva u Mantiney byla největší pozemní bitvou vybojovanou v Řecku během Peloponéské války.Lacedaemonians se svými sousedy Tegeans čelil spojeným armádám Argos, Athens, Mantinea a Arcadia.V bitvě dosáhla spojenecká koalice prvních úspěchů, ale nedokázala je využít, což umožnilo spartským elitním silám porazit síly naproti nim.Výsledkem bylo úplné vítězství Sparťanů, kteří zachránili své město z pokraje strategické porážky.Demokratická aliance byla rozbita a většina jejích členů byla znovu začleněna do Peloponéského spolku.Svým vítězstvím u Mantinei se Sparta stáhla z pokraje naprosté porážky a znovu nastolila svou hegemonii na celém Peloponésu.

V 17. roce války přišla do Athén zpráva, že jeden z jejich vzdálených spojenců na Sicílii je pod útokem ze Syrakus.Lid Syrakus byl etnicky Dorian (stejně jako Sparťané), zatímco Athéňané a jejich spojenec na Sicílii byli Jónští.Athéňané cítili povinnost svému spojenci pomoci.Po porážce Athéňanů na Sicílii se všeobecně věřilo, že konec Athénské říše je na dosah ruky.Jejich pokladnice byla téměř prázdná, její doky byly vyčerpány a mnoho athénských mladíků bylo mrtvých nebo uvězněných v cizí zemi.

Od roku 414 př. n. l. začal Darius II., vládce Achajmenovské říše , nesnášet rostoucí athénskou moc v Egejském moři a nechal svého satrapa Tissaferna vstoupit do spojenectví se Spartou proti Athénám, což v roce 412 př. n. l. vedlo k perskému znovudobytí větší části Egejského moře. Ionia.Tissaphernes také pomohl financovat peloponéské loďstvo.

Následovat zničení sicilské expedice, Lacedaemon povzbudil vzpouru Athénských podřízených spojenců, a opravdu, velká část Ionia povstala ve vzpouře proti Aténám.Syrakusané vyslali svou flotilu k Peloponésanům a Peršané se rozhodli podpořit Sparťany penězi a loděmi.Vzpoura a frakce hrozily v samotných Aténách.Atéňanům se podařilo přežít z několika důvodů.Za prvé, jejich nepřátelé postrádali iniciativu.Korint a Syrakusy pomalu přiváděly své flotily do Egejského moře a další spojenci Sparty také pomalu dodávali vojáky nebo lodě.Iónské státy, které se vzbouřily, očekávaly ochranu a mnohé se znovu připojily na athénskou stranu.Peršané byli pomalí v poskytování slíbených finančních prostředků a lodí, což mařilo bitevní plány.Na začátku války Athéňané prozíravě odložili stranou nějaké peníze a 100 lodí, které měly být použity pouze jako poslední možnost.V roce 411 př. nl se tato flotila střetla se Sparťany v bitvě u Syme.Flotila jmenovala Alkibiada svým vůdcem a pokračovala ve válce jménem Atén.Jejich odpor vedl k obnovení demokratické vlády v Aténách během dvou let.

Alkibiadés přesvědčil athénské loďstvo, aby zaútočilo na Sparťany v bitvě u Cyzika v roce 410. V bitvě Athéňané vyhladili spartské loďstvo a podařilo se jim obnovit finanční základ aténského impéria.Mezi lety 410 a 406 Athény získaly nepřetržitou řadu vítězství a nakonec získaly zpět velké části své říše.To vše bylo z nemalé části zásluhou Alkibiada.

Před bitvou nechal athénský velitel Alkibiades svého kormidelníka Antiocha velet athénské flotile, která blokovala spartskou flotilu v Efesu.V rozporu se svými rozkazy se Antiochus pokusil vtáhnout Sparťany do bitvy tím, že je pokoušel malou návnadou.Jeho strategie selhala a Sparťané pod Lysanderem zaznamenali malé, ale symbolicky významné vítězství nad athénským loďstvem.Toto vítězství mělo za následek pád Alkibiada a ustanovilo Lysandera jako velitele, který mohl porazit Athéňany na moři.

V bitvě u Arginusae porazilo athénské loďstvo pod velením osmi stratégů spartské loďstvo pod velením Callicratidas.Bitva byla urychlena spartským vítězstvím, které vedlo k zablokování athénského loďstva pod Cononem v Mytilene;aby ulehčili Cononovi, Athéňané shromáždili škrábací jednotku složenou převážně z nově postavených lodí obsazených nezkušenými posádkami.Tato nezkušená flotila byla tak takticky nižší než Sparťané, ale její velitelé byli schopni tento problém obejít použitím nové a neortodoxní taktiky, která Athéňanům umožnila zajistit dramatické a nečekané vítězství.Otrokům a metikům, kteří se účastnili bitvy, bylo uděleno athénské občanství.

V bitvě u Aegospotami zničila spartská flotila pod velením Lysandera athénské námořnictvo.To fakticky ukončilo válku, protože Atény nemohly dovážet obilí nebo komunikovat se svou říší bez kontroly nad mořem.

Tváří v tvář hladovění a nemocem z dlouhodobého obléhání se Atény v roce 404 př. n. l. vzdaly a jejich spojenci se brzy vzdali také.Demokraté na Samosu, loajální až do posledního, se drželi o něco déle a bylo jim dovoleno uprchnout se svými životy.Kapitulace zbavila Athén jejich hradeb, jejich flotily a veškerého zámořského majetku.Korint a Théby požadovaly, aby byly Athény zničeny a všichni jejich občané zotročeni.Sparťané však oznámili své odmítnutí zničit město, které prokázalo dobrou službu v době největšího nebezpečí pro Řecko, a vzali Athény do svého vlastního systému.Athény měly „mít stejné přátele a nepřátele“ jako Sparta.

Celkový účinek války ve vlastním Řecku měl nahradit athénskou říši spartskou říší.Po bitvě u Aegospotami Sparta převzala aténskou říši a ponechala si všechny příjmy z tributu pro sebe;Spojenci Sparty, kteří pro válečné úsilí přinesli větší oběti než Sparta, nedostali nic.Ačkoli moc Athén byla zlomena, v důsledku korintské války došlo k určitému oživení a nadále hrála aktivní roli v řecké politice.Sparta byla později pokořena Thébami v bitvě u Leuktry v roce 371 př. n. l., ale rivalita mezi Athénami a Spartou skončila o několik desetiletí později, když Filip II. Makedonský dobyl celé Řecko kromě Sparty, kterou si později podrobil Filipův syn. Alexandra v roce 331 před naším letopočtem.