Západní Německo (Bonnská republika)

V roce 1949 byly tři západní okupační zóny (americká, britská a francouzská) spojeny do Spolkové republiky Německo (SRN, Západní Německo).Vláda vznikla za kancléře Konrada Adenauera a jeho konzervativní koalice CDU/CSU.CDU/CSU byla u moci po většinu období od roku 1949. Hlavním městem byl Bonn, dokud nebyl v roce 1990 přesunut do Berlína. V roce 1990 SRN pohltila východní Německo a získala plnou suverenitu nad Berlínem.Západní Německo bylo ve všech bodech mnohem větší a bohatší než východní Německo, které se stalo diktaturou pod kontrolou komunistické strany a bylo pozorně sledováno Moskvou.Německo, zejména Berlín, bylo kokpitem studené války , přičemž NATO a Varšavská smlouva shromažďovaly hlavní vojenské síly na západě a východě.K žádnému boji však nikdy nedošlo.Západní Německo si užilo prodlouženého hospodářského růstu počínaje počátkem 50. let (Wirtschaftswunder neboli „ekonomický zázrak“).Průmyslová výroba se od roku 1950 do roku 1957 zdvojnásobila a hrubý národní produkt rostl tempem 9 nebo 10 % ročně, což poskytlo motor hospodářskému růstu celé západní Evropy.Odborové svazy podpořily novou politiku odloženým zvyšováním mezd, minimalizací stávek, podporou technologické modernizace a politikou spolurozhodování (Mitbestimmung), která zahrnovala uspokojivý systém řešení stížností a rovněž vyžadovala zastoupení zaměstnanců v představenstvech velkých korporací. .Oživení urychlila měnová reforma z června 1948, dary USA ve výši 1,4 miliardy dolarů v rámci Marshallova plánu, odbourání starých obchodních bariér a tradičních praktik a otevření globálního trhu.Západní Německo získalo legitimitu a respekt, protože se zbavilo strašlivé pověsti, kterou Německo získalo za nacistů.Západní Německo hrálo ústřední roli při vytváření evropské spolupráce;V roce 1955 vstoupila do NATO a v roce 1958 byla zakládajícím členem Evropského hospodářského společenství.