56 BCE Mar 2
Crassova kampaň proti Sotiátům
Aquitaine, FranceV roce 56 př. n. l. vedli Sotiáty jejich náčelník Adiatuanos při obraně svého oppida před římským důstojníkem P. Liciniem Crassem.Po neúspěšném pokusu o výpad se 600 jeho soldurii musel Adiatuanos kapitulovat před Římany.Cassius pak pochodoval se svou armádou k hranicím Sotiátů.Když Sotiátové slyšeli o jeho přiblížení, shromáždili velkou sílu s kavalérií, v níž ležela jejich hlavní síla, a zaútočili na naši kolonu na pochodu.Nejprve se zapojili do jezdeckého boje;pak, když byla jejich jízda poražena a naše pronásledována, náhle demaskovali svou pěchotu, kterou umístili v záloze v údolí.Pěchota zaútočila na naše rozptýlené jezdce a obnovila boj.Bitva byla dlouhá a krutá.Sotiané, s důvěrou v předchozí vítězství, cítili, že na jejich vlastní odvaze závisí bezpečnost celé Akvitánie: Římané toužili, aby viděli, co dokážou pod vedením mladého vůdce bez vrchního velitele a zbytku legií.Nakonec však po těžkých ztrátách nepřítel z pole uprchl.Velký počet z nich byl zabit;a pak se Crassus obrátil přímo ze svého pochodu a začal útočit na pevnost Sotiátů.Když se postavili statečně na odpor, zvedl pláště a věže.Nepřítel se jednou pokusil o výpad, jindy zatlačil miny až k rampě a mantletům – a v těžbě jsou Aquitani zdaleka nejzkušenější z mužů, protože na mnoha místech mezi nimi jsou měděné doly a výkopy.Když pochopili, že z důvodu výkonnosti našich jednotek nemohou tyto prostředky získat žádnou výhodu, vyslali ke Crassovi své zástupce a požádali ho, aby přijal jejich kapitulaci.Jejich žádosti bylo vyhověno a podle rozkazu přistoupili k odevzdání zbraní.Potom, zatímco pozornost všech našich jednotek byla věnována této záležitosti, Adiatunnus, vrchní velitel, podnikl akci z jiné čtvrti města se šesti sty oddanými, které nazývali vazaly.Pravidlem těchto mužů je, že v životě požívají všech výhod se soudruhy, k jejichž přátelství se zavázali, zatímco pokud jejich bližní potká nějaký násilný osud, buď snesou stejné neštěstí spolu s nimi, nebo si vezmou život;a dosud se nenašel nikdo, kdo by v lidské paměti odmítl smrt po zabití soudruha, jehož přátelství se oddal.S těmito muži se Adiatunnus pokusil provést výpad;ale na té straně opevnění se ozval křik, vojáci se rozběhli do zbraně a došlo tam k ostrému střetu.Adiatunnus byl zahnán zpět do města;ale za to všechno prosil a získal od Crassa stejné podmínky kapitulace jako na začátku.— Julius Caesar.Bellum Gallicum.3, 20–22.Loebova klasická knihovna.Přeložil HJ Edwards, 1917.
▲
●
Naposledy aktualizovánoWed Jan 31 2024
