Hnutí za pozemkovou reformu bylo masové hnutí vedené vůdcem Čínské komunistické strany (ČKS) Mao Ce-tungem během pozdní fáze čínské občanské války a rané Čínské lidové republiky , které dosáhlo přerozdělení půdy rolníkům. Pronajímatelům byla zabavena půda a byli vystaveni masovému zabíjení ze strany ČKS a bývalých nájemníků, přičemž odhadovaný počet obětí se pohyboval od stovek tisíc až po miliony. Tato kampaň vedla k tomu, že stovky milionů rolníků dostaly poprvé pozemek.
Směrnice ze 7. července 1946 odstartovala osmnáct měsíců zuřivého konfliktu, ve kterém měl být veškerý majetek bohatých rolníků a statkářů všech typů zabaven a přerozdělen chudým rolníkům. Stranické pracovní týmy šly rychle od vesnice k vesnici a rozdělovaly obyvatelstvo na statkáře, bohaté, střední, chudé a rolníky bez půdy. Protože pracovní týmy do procesu nezapojily vesničany, k moci se rychle vrátili bohatí a střední rolníci.
Pozemková reforma byla rozhodujícím faktorem ve výsledku čínské občanské války. Miliony rolníků, kteří prostřednictvím hnutí získali půdu, se přidaly k Lidové osvobozenecké armádě nebo pomáhaly v jejích logistických sítích. Podle Chun Lina úspěch pozemkové reformy znamenal, že při založení ČLR v roce 1949 mohla Čína věrohodně tvrdit, že poprvé od pozdního období Qing dokázala nasytit pětinu světové populace pouze 7. % světové obdělávatelné půdy.
V roce 1953 byla dokončena pozemková reforma v pevninské Číně s výjimkou Sin-ťiangu, Tibetu, Čching-chaj a S'-čchuanu. Od roku 1953 začala ČKS zavádět kolektivní vlastnictví vyvlastněné půdy vytvořením „Zemědělských výrobních družstev“ a převedením vlastnických práv k zabavené půdě na čínský stát. Zemědělci byli nuceni vstupovat do JZD, které se sdružovaly do lidových komun s centrálně řízenými vlastnickými právy.