Prehistorie Švédska začíná po pleistocénních zaledněních, které zanechaly krajinu z velké části bez důkazů z dřívějších období. Jak led ustupoval, první známá lidská aktivita na území dnešního Švédska se objevila kolem roku 12 000 př. n. l. během interstadiálu Allerød, s pozdně paleolitickými tábory kultury Bromme v jižních oblastech. Když kolem roku 9600 př. n. l. skončilo období mladšího dryasu, na západním pobřeží Švédska se začaly objevovat skupiny jako ahrensburgská (nebo hensbackská kultura), která se věnovala lovu, rybaření a pečetění.
Během mezolitu (začátek cca 9600 př. n. l.) tyto skupiny lovců a sběračů pokračovaly v expanzi na sever po ustupujících ledovcích. Ve Skandinávii se setkaly dvě odlišné skupiny – jedna z jihu s tmavší pletí a modrýma očima a druhá ze severovýchodu se světlejší pletí a různými barvami očí – nakonec se časem promíchaly. V této době došlo k rozvoji mikrolitických kamenných nástrojů, semipermanentních rybářských osad a raného používání keramiky.
Významnou roli při utváření pravěké krajiny sehrál výzdvih půdy, významný geologický důsledek odlednění. Pobřežní osady, které se kdysi nacházely v blízkosti moře, se nyní nacházejí ve vnitrozemí kvůli zemské kůře odrážející se od váhy ledovců. Tento vzestup umožnil archeologům datovat raná pobřežní místa podle jejich nadmořské výšky.