Vláda Gustava Adolpha (1611–1632) byla pro Švédsko transformační a znamenala jeho vznik jako evropské velmoci. Když Gustavus Adolphus nastoupil na trůn, Švédsko bylo zapleteno do několika konfliktů, včetně Ingrianské války s Ruskem a Kalmarské války s Dánskem a Norskem . Prostřednictvím řady vojenských a diplomatických vítězství stabilizoval švédské hranice a rozšířil jeho vliv v pobaltském regionu.
Gustavus Adolphus je nejlépe známý pro svou roli vetřicetileté válce (1618–1648), kde bojoval za protestantskou věc v Evropě. Jeho vojenské inovace, zejména v taktice a použití mobilního dělostřelectva, způsobily revoluci ve válčení a vynesly mu titul „lev severu“. Vedl Švédsko k řadě vítězství proti katolickým habsburským silám, zejména v bitvě u Breitenfeldu (1631), čímž upevnil pověst Švédska jako impozantní vojenské síly.
Na domácí půdě Gustavus Adolphus uzákonil významné reformy, které posílily švédský stát. Modernizoval armádu, reorganizoval vládu a podporoval vzdělání, včetně založení univerzity v Uppsale. Za jeho vlády došlo k hospodářskému růstu taženému expanzí obchodu a rozvojem švédského těžebního průmyslu, zejména mědi a železa, které financovaly švédské vojenské úsilí.
Gustavus Adolphus zemřel v roce 1632 v bitvě u Lützenu, ale jeho odkaz přetrval. Jeho vláda položila základy pro švédský „věk velikosti“ (Stormaktstiden), během kterého se Švédsko stalo hlavní evropskou mocností. Jeho nástupcem se stala jeho dcera, královna Christina, a jeho vojenské a administrativní reformy nadále formovaly švédskou politickou a vojenskou trajektorii v nadcházejících letech.