
Po zajištění nezávislosti Lotyšska začala parlamentní éra volbami do ústavního shromáždění v dubnu 1920, po nichž následovalo přijetí lotyšské ústavy v roce 1922. Toto období se vyznačovalo častými změnami vlády, ekonomickými reformami a spory o hranice, ale skončilo náhle se státním převratem v roce 1934.
První lotyšské volby odrážely roztříštěnost jeho politického prostředí. Sociálně demokratická dělnická strana získala nejvíce křesel, ale odmítla se připojit ke koaličním vládám, což vedlo k nestabilním vládám vedeným většinou Lotyšským svazem farmářů. Za pouhých 12 let vidělo Lotyšsko 13 různých vlád a 9 premiérů. Během tohoto období se konaly čtyři parlamentní volby (1922, 1925, 1928, 1931). V předsednictví se střídali Jānis Čakste (1922–1927), Gustavs Zemgals (1927–30) a Alberts Kviesis (1930–34). Rozdělení mezi stranami a rostoucí politická nestabilita však později přispěly k převratu Kārlise Ulmanise v roce 1934.
Hraniční spory a řešení
Lotyšsko čelilo hraničním konfliktům s Estonskem, Litvou a Polskem:
- Severní hranice: Estonsko a Lotyšsko se střetly kvůli regionu Valka, ale vyřešily to arbitráží vedenou Brity. Lotyšsko si ponechalo farnost Ainaži, zatímco Estonsko dostalo většinu Valky.
- Jižní hranice: Lotyšsko a Litva se sporily o kontrolu nad Palangou a Aknīste, ale v roce 1921 arbitrážní výbor udělil Palangu Litvě a Aknīste Lotyšsku.
- Polská hranice: Lotyšsko a Polsko se po spolupráci proti Sovětům vyhnuly konfliktu. V roce 1929 Lotyšsko kompenzovalo polským vlastníkům půdy ztráty podél společné hranice.
Zahraniční vztahy
Lotyšsko se zaměřilo na budování aliancí a zajištění mezinárodního uznání. Zigfrīds Anna Meierovics, klíčová lotyšská diplomatka, zajistila vstup země do Společnosti národů v roce 1921. Přes počáteční naděje na pobaltskou unii podepsalo vojenskou alianci v roce 1923 pouze Lotyšsko a Estonsko. Lotyšsko udržovalo vyrovnané vztahy jak s Německem, tak se Sovětským svazem a zároveň rozšiřuje diplomatické mise po celé Evropě.
Hospodářská politika a výzvy
Pozemková reforma byla základním kamenem lotyšské hospodářské politiky. Vláda vyvlastnila německé statky a přerozdělila půdu 54 000 novým drobným farmářům, čímž Lotyšsko proměnilo v národ drobných farmářů zaměřených na mléčné farmy. Tato reforma oslabila německou elitu a podpořila lotyšské vlastnictví půdy.
Lotyšsko také spustilo svou vlastní měnu, poprvé zavedlo lotyšský rubl v roce 1919, následovaný lotyšským latem v roce 1922 ke stabilizaci ekonomiky. V roce 1923 už země hospodařila s rozpočtovými přebytky, s velkými investicemi do školství a obrany. Velká hospodářská krize v roce 1929 však způsobila nezaměstnanost, pokles exportu a rozpočtové deficity. Lotyšsko přešlo na státní monopoly a uzavřelo obchodní dohody s Francií, Německem a Spojeným královstvím, aby přežilo hospodářský pokles.
Politická fragmentace a sociální nepokoje
Lotyšská demokracie byla poznamenána politickou nestabilitou. Sociální demokraté kontrolovali post předsedy, ale odmítli se připojit ke koaličním vládám, což vedlo k neúčinnému vládnutí. Pravicové strany, jako lotyšský svaz farmářů, vedly mnoho krátkodobých vlád. Extrémně nacionalistická strana Pērkonkrusts získala určitý vliv, odrážející rostoucí nacionalistické a protiněmecké nálady.
Etnické menšiny, včetně Němců, Židů a Poláků, měly své vlastní malé strany, které se často účastnily koalic. Mezitím komunisté operovali v podzemí a získali křesla v parlamentu pod maskovanými nálepkami, než byli v roce 1933 zakázáni.
Neschopnost sestavit stabilní vlády a ekonomické těžkosti hospodářské krize oslabily důvěru veřejnosti v demokratický systém. V květnu 1934 provedl Kārlis Ulmanis – ze strachu, že by nadcházející volby mohly snížit jeho vliv – státní převrat. Rozpustil parlament, pozastavil politické strany a nastolil autoritářský režim, čímž ukončil parlamentní éru.
Parlamentní éra položila základy lotyšských demokratických institucí, včetně ústavy a volebního systému. Politická roztříštěnost a ekonomické problémy však omezily účinnost vlády a připravily půdu pro autoritářství. Navzdory těmto potížím toto období znamenalo přechod Lotyšska od agrární závislosti k industrializaci a diplomatické integraci do evropského politického řádu.