
Video
Válka o španělské dědictví (1701–1714) byla pro habsburskou monarchii klíčová, protože připravila půdu pro vzestup Rakouska v evropské mocenské politice. Když španělská habsburská linie vymřela a zanechal trůn v pochybnost, vznesli si naŠpanělsko nárok jak francouzský Bourbon Filip, vévoda z Anjou, tak syn Leopolda I., arcivévoda Karel (později Karel III.). Rakušané a jejich Britové, Nizozemci a Katalánští spojenci bojovali proti Francouzům, aby zabránili francouzsko-španělské unii pod Bourbony. Ačkoli Rakousko nezajistilo Španělsko, získalo významné území v Evropě prostřednictvím Rastattské smlouvy v roce 1714, včetně Španělského Nizozemska , Milána, Neapole a Sardinie. Tyto akvizice dále upevnily vliv Rakouska v evropských záležitostech, ačkoli také natáhly habsburské zdroje.
Po smrti císaře Josefa I. v roce 1711 nastoupil na trůn Karel III., který zdědil nově rozšířená habsburská území. Tváří v tvář problémům s vlastním nástupnictvím – měl jen dcery – vydal Karel v roce 1713 Pragmatickou sankci. Tento edikt stanovil, že habsburské země jsou nedělitelné a mohou přejít na ženskou dědičku, čímž bylo zajištěno právo jeho dcery Marie Terezie zdědit trůn. . Karel strávil roky vyjednáváním, aby evropské mocnosti uznaly toto uspořádání, a nabízel územní ústupky výměnou za jejich přijetí, což byl úkol, který zatěžoval rakouské finance a diplomacii.
Charlesova vláda také viděla konflikty v Itálii as Osmanskou říší . Passarowitzská smlouva (1718) přinesla zisky v Srbsku a Valašsku , ale pozdější válka proti Osmanům v letech 1737–1739 vedla ke ztrátám na Bělehradské smlouvě. Vnitrostátně Rakousko zažilo ekonomickou expanzi a vzkvétající kulturní scénu v barokním slohu, i když přetrvávaly finanční boje, ke kterým se přidala strnulá sociální struktura a náboženská nesnášenlivost, jak je patrné z vyhnání protestantů ze Salcburku v roce 1731 a omezení Židů v Čechách.
V době Karlovy smrti v roce 1740 dosáhlo Rakousko významného územního růstu a zavedlo uznání Pragmatické sankce. Jeho smrt však zanechala Rakousko zranitelné, s křehkou ekonomikou a otázkou, zda jeho pečlivě zajištěný plán nástupnictví odolá ambicím konkurenčních evropských dynastií.