
Rakouská státní smlouva z roku 1955 udělila Rakousku plnou nezávislost pod podmínkou trvalé neutrality, kterou zakotvila ve své ústavě. Během studené války si Rakousko udrželo svou neutralitu a zároveň těžilo z iniciativ hospodářské obnovy, jako je Marshallův plán, a postupně se stalo stabilním a prosperujícím demokratickým státem.
V roce 1995 vstoupilo Rakousko do Evropské unie, těsněji se integrovalo se západní Evropou a v roce 1999 přijalo euro. Země zažívala občasné politické turbulence, poznamenané koaličními vládami a rostoucím vlivem pravicově populistických stran. Navzdory politickým posunům se Rakousko nadále ekonomicky a sociálně vyvíjelo, přičemž svou neutralitu vyvažovalo rostoucím zapojením do evropských a globálních záležitostí.
V posledních letech čelilo Rakousko vnitřním výzvám souvisejícím s politickými skandály a změnami ve vedení, řídilo se těmito posuny a přitom zůstalo stabilním, neutrálním hráčem v rámci EU. Toto období odráží odolnost a přizpůsobivost Rakouska v rámci moderní, propojené Evropy.