Video
Počínaje srpnem 1775 američtí lupiči zaútočili na města v Novém Skotsku, včetně Saint John, Charlottetown a Yarmouth. V roce 1776 zaútočili John Paul Jones a Jonathan Eddy na Canso a Fort Cumberland. Britští představitelé v Quebecu začali vyjednávat s Irokézy o jejich podpoře, zatímco američtí vyslanci je vyzvali, aby zůstali neutrální. Vědom si indiánského příklonu k Britům a ze strachu z anglo-indického útoku z Kanady, Kongres v dubnu 1775 schválil druhou invazi.
Mapa zobrazující trasy expedice Benedicta Arnolda a Richarda Montgomeryho do Quebecu v rámci americké invaze do Kanady (1775). © Armáda USA
Invaze do Quebecu byla první velkou vojenskou iniciativou nově vytvořené kontinentální armády během americké války za nezávislost. Cílem kampaně bylo zmocnit se provincie Quebec (část dnešní Kanady ) z Velké Británie a přesvědčit francouzsky mluvící Kanaďany, aby se připojili k revoluci na straně třinácti kolonií. Jedna expedice opustila Fort Ticonderoga pod vedením Richarda Montgomeryho, oblehla a dobyla Fort St. Johns a téměř zajala britského generála Guye Carletona, když dobyla Montreal. Druhá expedice pod vedením Benedicta Arnolda opustila Cambridge v Massachusetts a s velkými obtížemi cestovala divočinou Maine do Quebec City.
Montgomeryho výprava vyrazila z Fort Ticonderoga koncem srpna a v polovině září začala obléhat Fort St. Johns, hlavní obranný bod jižně od Montrealu. Poté, co byla pevnost v listopadu dobyta, Carleton opustil Montreal, uprchl do Quebec City a Montgomery převzal kontrolu nad Montrealem, než zamířil do Quebecu s armádou, která byla značně zredukována vypršením vojenských služeb. Tam se připojil k Arnoldovi, který počátkem září opustil Cambridge na namáhavé cestě divočinou, která způsobila, že jeho přeživší vojáci hladověli a postrádali mnoho zásob a vybavení.